Článek
Vánoční trhy jsou co se týče cen pro mnohé z nás velmi drahé. A rok od roku již tradičně o něco dražší. Přesto na ně lidé chodí vesele dál. A nejen že pasivně chodí, ale i zběsile aktivně utrácejí. Možná proto stojí za to se na chvíli zastavit a zamyslet se, proč tomu tak vlastně je.
Palačinka téměř za dvě stovky
Sám jsem letos navštívil několik větších měst v Česku a suverénně nejdražší ceny zůstaly nepřekvapivě v Praze. Přesto mě cestou skrze Václavské a později Staroměstské náměstí, které mají jedny z nejkrásnějších trhů na světě, zaskočily především dvě položky.
Hned na prvním místě to byla palačinka za 180 korun. Podotýkám, že úplně normálně obyčejná palačinka s trochou čokolády uvnitř. Nedokáži posoudit kvalitu. Ale soudě dle „pásové výroby“ a tekoucí čokolády, kterou prodávající uchovávali v úplně obyčejné čtyřlitrové nádobě, se nezdálo, že by si zasloužila hotelovou hantýrkou pět hvězd. A už vůbec ne cenovku 180 korun.
Pivo za stovku
Tím druhým nepříjemným překvapením pak byl nejoblíbenější nápoj Čechů. Pivo. Deci se prodávalo za dvacet korun. To znamená 0,4 litru za 80 korun, klasický půllitr by pak vyšel na rovnou stovku.
Cena palačinky (180) a cena piva (80 za 0,4 l) na vánočních trzích v Praze. Značka piva je na fotografii rozmazaná záměrně.
Chápu, že jsme národ pivařů. Chápu i to, že si kdekdo z nás po těch předražených slaných langoších a bramborácích rád dá nějakou tu sladkou tečku. Ale kde se tyhle ceny vlastně zastaví? Do kdy budou Češi ochotní utrácet takové peníze za pochutiny, které na jiných místech pořídí o stovky procent levněji?
K výletům patří utrácení
Jedno možné vysvětlení nabídla před několika dny Jitka Nováčková. Ta v rozhovoru, kde mimo jiné mluvila o rozdílu mezi Čechy a Finy, popisovala právě jednu českou typickou vlastnost. Čechy v rozhovoru označila za jakési výletníky. Tedy za lidi, kteří rádi někam jezdí, rádi cestují. A když už cestují, tak si chtějí zážitky opravdu užít.
Dost mi to připomnělo mé dětství. Šetřili jsme vždy padesát týdnů v roce, abychom mohli dva týdny utrácet. Přesně v tomto duchu jsem vyrostl. A je dost možné, že stejně to má i spousta lidí, které na vánočních trzích potkávám. Zajít si do restaurace na palačinku bylo v mém dětství nemyslitelné. Vlastně už jen zajít si do restaurace bylo něco téměř nereálného.
Jenže pak byly dva týdny v roce, kdy tahle pravidla neplatila. Týden v Chorvatsku u moře a týden v Česku na lyžích. Tehdy byla, jak vždycky říkal náš otec, „ruka páně otevřená“. Myslel tím, že v těchto dnech se na peníze tolik nekoukalo. A dnes mám pocit, že něco velmi podobného jako Češi prožíváme právě na vánočních trzích.
(Ne)smyslné utrácení
Přesně to může být důvod, proč jsme pak ochotni zaplatit pár stovek za bramborák, pivo a palačinku. Koneckonců jsem to byl i já, kdo si nakonec jednu ekonomicky nevýhodnou pochutinu dopřál také. Když už se totiž na vánoční trhy vydáme, nechceme jen stát opodál a přihlížet.
Na druhou stranu je fér si přiznat, že jsme to my sami, kdo tenhle předražený kolos udržuje při životě. Vše totiž funguje podle jednoduché rovnice nabídky a poptávky. Dokud bude o jídlo a pití na vánočních trzích takový zájem, ceny nikdy neklesnou, ani nezůstanou stejné. Ale rok od roku porostou. A každý z nás, kdo si tam cokoli koupí, se na těchto cenách vlastně sám podílí.
A tak ono zběsilé utrácení na vánočních trzích nemusí být nesmyslné. Ono k Vánocům vlastně patří. Palačinku za pár korun si můžeme doma udělat kdykoliv přes rok. Ale užít si ji ve vánoční atmosféře na nejkrásnějších místech Česka? To je možné jen o Vánocích.
Anketa
Zdroje:
Podcast (CzechCrunch) https://www.youtube.com/watch?v=3qQhjqu-sPI&t=417s
https://www.e15.cz/vanocni-trhy-praha-2025
https://brnensky.denik.cz/zpravy_region/brno-vanoce-vanocni-adventni-trhy-2025-kdy-kde-v-za-kolik-stromy-stanky.html
