Přemotivovaná maminka sepsula mou ženu, že ničí našemu dítěti život, jeden kroužek týdně je prý málo

„Tvé dítě má jen jeden kroužek týdně? To nemyslíš vážně. To se na mě nezlob, ale to mu fakt chceš zničit život?“

Tak přesně tohle si vyslechla manželka od jedné své kamarádky, říkejme ji třeba Jana. Taky maminka. Přemotivovaná maminka, pokud mi odpustíte tento výraz. Manželka nemá ráda, když ho používám. Ono ale snad neexistuje přesnější slovo, které by Janu jako maminku lépe vystihovalo. A nehledejte v tom prosím nic zlého.

Jana pomyslně reprezentuje poměrně velkou část rodičů, kteří bez špetky hlubšího přemýšlení šíří názor, že dítě má mít v předškolním věku co nejpestřejší náplň dní a za každou cenu by se mělo zabránit nudění se. Ti nejšikovnější z nich jsou pak schopni mít pro své dítě připraveno i více kroužků denně. Od sportovních, po vzdělávací, hudební, dramatické a další.

Jak se ale na toto téma dívají odborníci? Vcelku jednoznačně.

To je pro rodiče často těžko přijatelné, že? Když se přeci vaše dítě nudí, tak je buď špatně něco s ním, že si neumí samo najít zábavu, nebo je to selhání vás jako rodičů, kteří dítěti program nezajistíte. Není to tak? Omyl. Není.

Téměř každý specialista v oboru vám potvrdí, že když si dítě zažije nudu, je to pro něj prospěšné. Začnou se totiž postupně projevovat přirozeně jeho zájmy. Slovy Pavlíny Schejbalové, dětské terapeutky: „Sportovně založené dítě bude ve své dlouhé chvíli všemožně vyhledávat pohyb, děti s uměleckým nadáním nejspíše sáhnou po pastelkách a budou si kreslit a děti s potřebou tvořit zase zamíří ke stavebnicím nebo z polštářů vybudují vlastní pevnost.“

Psycholožka Jitka Jeklová také upozorňuje na nesprávnou motivaci, která velmi často pramení od rodičů a z jejich nesprávného posouzení situace. Často totiž dochází k nevhodnému srovnávání vašeho dítěte s těmi ostatními. Takže když sousedovy děti chodí na flétnu a housle, tak to vaše dítě by také přeci jen nějaký ten hudební nástroj mělo ovládat.

Zároveň také upozorňuje na to, že rodiče často přenáší své nenaplněné sny a ambice právě na vlastní děti. Takže umělecky zaměřený syn je už od dětství nesprávně nucen tátou chodit na fotbal, protože táta byl tím, kdo se chtěl stát úspěšným fotbalistou, ale nepovedlo se. Důležité je tak naslouchat dětem samotným, nikoliv okolí nebo sám sobě.

Steve Biddulph je poměrně známý autor v oblasti rádcovské literatury pro rodiče a děti. V souvislosti s přetěžování dětí ve své knize varuje před fyzickým i psychickým vyčerpáním všech zainteresovaných stran, které může vést k dalším negativním důsledkům. Jen si vybavte alespoň jednu rodinu ve svém okolí, která to s počtem a pestrostí aktivit pro své děti přehání. Jejich týden pak připomíná štafetový orientační běh, kde se pobíhá sem a tam, hodně se toho stihne, hodně se toho vidí, ale po dokončení závodu a protnutí cílové pásky padají závodníci vyčerpáním k zemi. A to se opakuje každý den.

Jako rodiče tak nemusíte mít špatný pocit z toho, že vaše děti nemají desítky aktivit měsíčně a občas se nudí. Pokud jste se ale spíše našli v postavě Jany, určitě se pomyslně zastavte a zamyslete se, jestli svou jistě chvályhodnou motivací dětem i sobě spíše neubližujete.

Zdroje: