Putin útočil 40 km od Slovenska a my koukáme na kriminálky

Prezident American Chamber of Commerce na Ukrajině Andy Hunder zveřejnil 21. srpna video z místa zničené továrny Flex v ukrajinském Mukačevu. V krátkém videu, kdy se za ním nachází zničená fabrika, ze které vychází dým, hovoří o „útoku na americký byznys“. Hunder dnes stojí v čele jedné z největších podnikatelských organizací na Ukrajině, má silný hlas nejen mezi investory, ale i v západních médiích.

A ano. V tomto svém příspěvku má jistě pravdu. Rusko skutečně zasáhlo jednu z amerických investic na Ukrajině. Firma Flex je totiž společností americkou, která vyrábí na Ukrajině elektroniku. Jenže pro nás v Evropě by mělo být v této zprávě mnohem zásadnější něco jiného. A to je vzdálenost.

Mukačevo leží nedaleko od Slovenska. Pokud se podíváte na mapy.com, zjistíte, že je to přesně 40 km od hranic s našimi slovenskými sousedy a dokonce 29 km od Maďarska. Pokud si spočítáme, za jak dlouhou dobu může urazit těchto 40 km ruský dron, který je schopen letět rychlostí až 180 km za hodinu, docela z toho mrazí. Výpočet je totiž až příliš jednoduchý (40 děleno 180). Výsledek je 0,222 hodiny, což odpovídá 13,3 minutám. V případě Maďarska méně než 10 minut.

Nadpis tohoto textu by tak šel vlastně jednoduše přejmenovat na: „Putin útočil 13 minut od Slovenska…“

Nikdo rozumný asi nečekal, že by se ruské střely dostaly až sem, do západní části Ukrajiny. Sám Andy Hunder k tomu v příspěvku výše trefně poznamenal: „Tento region sousedí s EU a byl považován za nejbezpečnější region na Ukrajině. Nyní tomu tak rozhodně není.“

Sám jsem na začátku července psal o ruském útoku, kdy rakety dopadly 225 kilometrů od Slovenska a 80 kilometrů od Polska. O necelé dva měsíce později jsme ještě blíž. Čtyřicet respektive dvacet devět kilometrů od hranic Evropské unie. A co na to Evropa? Co na to my? Sledujeme kriminálky.

Tady mi dovolte malou vsuvku. Sledování kriminálek není jistě nic špatného. Jde mi o vykreslení paradoxu, kdy se na jedné straně bojuje o životy, zatímco na strašně druhé se pojídají brambůrky u televize.

Putinovi do hlavy nevidím, a nejspíš tam pořádně nevidí nikdo. Ale tento vývoj mi připomíná jednu lidskou vlastnost, a to je postupná adaptace. Zvykáme si i na to, co je nepřijatelné. Kdyby každý druhý den padaly rakety u hranic Slovenska, jistě by se zmobilizovala celá Evropská unie a k hranicím by najely jednotky NATO. Když ale jednou za čas spadnou rakety 200 kilometrů daleko a pak se dlouho nic neděje… Po čase pak 80 kilometrů a znovu nic. Tak se v nás i při 40kilometrové vzdálenosti postupně otupí strach i obezřetnost. Dokud to nezačne bezprostředně ohrožovat nás samotné. Jenže to už může být pozdě.

Nejde mi o strašení. Ze všeho nejvíc si přeji, aby se nic podobného nestalo a aby se válka k našim hranicím neposunula. Přeji si také, aby tajné služby členských států EU případný posun včas rozpoznaly. Toto je pouze silné volání po opatrnosti a obezřetnosti. Po určité „duševní mobilizaci“.

Co můžeme dělat? Mluvit o tom. Snažit se být obezřetní. Sledovat relevantní zdroje a společně je vyhodnocovat. Můžeme jít také k volbám a vybrat si ty politické strany nebo konkrétní politiky, kteří udělají vše pro to, aby v naší zemi bylo bezpečno, abychom se jednou mohli opravdu v klidu a beze strachu dívat na ty „naše kriminálky“.