Článek
Více než sedm tisíc komentářů pod článkem na Novinkách.cz dlouho nepamatuji. Hlavním téma? Ukrajina a Okamura.
Vlajka Ukrajiny sundána z vládní budovy
Právě nově zvolený předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura totiž osobně asistoval při sundání ukrajinské vlajky z vládní budovy, což pochopitelně rozvířilo veřejnou debatu.
Když si člověk udělá čas a projde si všechny komentáře pod zmíněným textem, těžko by hledal názorového vítěze. Někteří označují toto gesto za skvělé a Okamurovi dokonce děkují. Jiní zase naopak označují jeho gesto za teatrální a ubohé.
Pekarová Adamová reagovala, že vlajka byla symbolem lidskosti a solidarity s napadenou zemí. Ministr Kupka to označil za hanebné gesto a Piráti mluví o službě Kremlu. Okamura naopak argumentuje, že pokud mohla jeho předchůdkyně Markéta Pekarová Adamová vlajku bez souhlasu opozice vyvěsit, může ji zase on sundat. Zároveň se stále ohání tím, že Česko bude konečně na prvním místě.
Rakušanovo gesto s Putinem v pytli
Bylo by pokrytecké tvrdit, že symboly patří do politiky jen tehdy, když se nám líbí. V roce 2023 totiž ministerstvo vnitra vedené Vítem Rakušanem přišlo také s jedním gestem. Tehdy nechalo na fasádu ministerstva vyvěsit obraz Vladimira Putina v pytli na mrtvoly. Gesto mělo demonstrovat odpor k ruské agresi. A i tehdy se objevily hlasy, že jde o nevkus a zneužití státní budovy pro politickou kampaň. Rakušanovi příznivci mluvili o odvaze, odpůrci o jakémsi znechucení.
Dvě gesta, jedna otázka
Na první pohled jsou obě události zcela odlišné. Rakušanovo gesto bylo reakcí na válečné zločiny, Okamurovo naopak jakýmsi vyjádřením únavy části společnosti z války a solidarity. Jeden z těch kroků měl chránit hodnoty, druhý měl ukázat, že už žádné hodnoty chránit netřeba. Jenže oba spojuje jedno. Snaha udělat dojem. Právě to je smyslem gest. Bylo by bláhové si myslet, že projev jednoho či druhého politiky by snad mohl samotnou válku na Ukrajině ovlivnit. Nemohl. Ale ovlivnit vnímání lidí? To už zajisté ano. A v tom síle gest spočívá.
Rakušan tehdy ukázal, že se nebojí Putina. Okamura teď ukazuje, že se nebojí Bruselu, médií ani symbolů, které většina Evropy považuje za samozřejmé. Výsledek je ale v obou případech bohužel podobný. Společnost se zase o něco víc rozdělila.
Co si o obou jednáních známých politiků myslíte vy? Hlasujte v anketě níže.
