Článek
Vít Rakušan se v posledních týdnech až nápadně často zmiňuje o bývalém primátorovi hlavního města Prahy Zděňkovi Hřibovi. Ten v současné době působí jako lídr Pirátů. Je tedy jedním z potenciálních spolupracovníků Víta Rakušana při sestavování další vlády. Samozřejmě v případě, že se do ní Piráti i STAN dostanou. A právě to je motivací Víta Rakušana. Ten na mnoha místech (například na ČT) otevřeně mluví o tom, že je důležité poskládat právě nadpoloviční většinu hlasů, aby se naše země dále ubírala tím správným směrem.
My tady hrajeme o 101 hlasů pro potenciální koalici demokratických stran.
Rakušan se až zoufale podbízí Zdenkovi Hřibovi
Jenže způsob, který Rakušan volí, je na samé hranici lidské důstojnosti. Patrně každý zaznamenal akci Rakušana a Fialy, kteří se sešli na pivu. Na to ale opakovaně zval Rakušan i Zdeňka Hřiba. Ten ale nedorazil, a tak celé posezení dostalo maličko rozpačitý nádech. Právě ono opakované neúspěšné zvaní Hřiba na pivo působí, jako by měl pro něj Rakušan zvláštní slabost. To projevil i ve zmíněním duelu na ČT24, kde v přítomnosti Zdeňka Hřiba znovu řekl: „A my, pokud teď dáme lidem symbol naděje, to, že třeba si to pivo dáme a že jsme schopni spolupracovat…“
Poměrně zvláštně ve stejném rozhovoru působilo i vzájemné oslovování obou politiků. Hřib si držel profesionální odstup. Nazýval svého kolegu „panem ministrem Rakušanem“ nebo třeba „panem vicepremiérem“. Rakušan naopak volil osobnější a mnohem přátelštější oslovení Zdeněk Hřib.
Pomyslnou „podbízivou“ tečku pak dal Rakušan v pořadu Za pět minut dvanáct na Nově, kde řekl, že by se mu v budoucí vládě dobře fungovalo i v případě, že by byl premiérem právě Zdeněk Hřib.
Rakušan je nanejvýš transparentní
Přestože tato Rakušanova vyjádření začínají vypadat jako okaté podbízení, jednu věc je na tomto přístupu třeba ocenit. A to je transparentnost. Právě Starostové se totiž ústy svého lídra pravidelně vyjadřují k tomu, že nebudou v žádném případě sestavovat vládu s opozičními stranami ANO a SPD, tak jako tomu bylo i před čtyřmi lety.
V české politice se totiž běžně hraje předvolební hra o povolební spolupráci. Zatímco většina lídrů podobné úvahy nechává na „až po volbách“, Rakušan se netají cílem postavit povolební většinu na spolupráci SPOLU, STAN a Pirátů. A tuto otevřenost a pro potenciální voliče transparentnost je třeba ocenit. Rakušan tím totiž i částečně riskuje, když si touto rétorikou zavírá dveře k potenciální spolupráci s jinými stranami.
Otázkou samozřejmě zůstává, jestli je tato transparentnost upřímná a jak to nakonec budou vnímat sami voliči. Jedni v Rakušanově chování mohou vidět pragmatika, který hledá spojence a připravuje půdu pro povolební dohodu. Jiní zase politika, který se až příliš snaží zalíbit a působí tím nakonec vlastně slabě. Transparentnost ale Rakušanovi ponechme. Ta mu nejde upřít.
