Článek
Je to jen několik dní, co jsem zaregistroval na webu novinky.cz článek o člověku, který roky znásilňoval nevlastní dceru a vyvázl u soudu jen s podmínkou. Autor tohoto textu, Petr Kozelka, označuje hříšníka případu jako dřevorubce. Pravděpodobně, aby v nás tímto označením vyvolal ještě větší odpor k onomu člověku. Byť je pro mě označení dřevorubec v tomto kontextu trochu úsměvné a zbytečné, je to na celém případu bohužel to jediné, nad čím se pousmát alespoň trochu dá.
Jako otec dvou dětí se nerad babrám v detailech těchto nechutných příběhů. Je to něco, co mi nedělá dobře a co bych nepřál nikomu. Přesto pro uvedení do kontextu jen několik základních faktů. Dívenka byla k sexu (různého druhu) svým nevlastním otcem nucena. Na různých místech, několikrát týdně, po dobu přibližně tří let. Zároveň byla při těchto aktech natáčena a následně vydírána, že se materiál dostane do světa, pokud o tom bude mluvit.
Muž byl shledán vinným. Bez diskuze. Dostal tříletý trest vězení a pokutu 300 tisíc, která měla putovat k dívce. Tady mohl příběh skončit. A snad i měl.
Jenže muž se odvolal. Zazněla z mého pohledu jakási divná výmluva, že se musí postarat o rodinu, byť je v exekucích. A že rodina teď šlape na 100 %, takže by jeho pobyt ve vězení byl trestem hlavně pro ostatní. Už se tedy neptám na to, proč matka znásilněné dívenky s tímto mužem stále žije. Odpovědi bych totiž stejně neporozuměl. Ale mnohem víc by mě zajímala odpověď na otázku, jak soudkyně a soudní znalec dospěli k závěru, že hříšníkovo jednání „nemělo na nezletilou naštěstí zásadní negativní dopad a je velká pravděpodobnost, že její obtíže úplně zmizí.“ Možná i díky tomu nakonec tříletý trest odpustili a přistoupili k pětileté podmínce.
Nejsem soudce a nejsem soudní znalec. Ale nezlobte se na mě. Pokud je někdo tři roky nucen k sexu a všichni zúčastnění tento akt označují jako znásilnění. Tedy akt konaný proti vůli oběti spojený s násilím či jinou pohrůžkou, jak může někdo dojít k závěru, ve kterém tvrdí, že něco takového „naštěstí nemá zásadní negativní dopad“ na oběť? Jsem jediný, komu tady něco uniká?
Petr Kozelka po pár dnech přispěchal s dalším textem, ve kterém cituje některé odborníky z pole psychiatrie, kteří jdou názorově proti soudkyni. Tedy tvrdí, že dlouhodobé znásilňování je jedna z nejhorších věcí, která se může dětem v životě dít. Navíc celý případ vysílá negativní zprávu ke všem obětem i společnosti. Soud tím totiž v podstatě říká, že takové jednání nezanechává negativní následky na obětech.
Osobně jsem zvědavý na to, jak se k tomuto příběhu vyjádří Lucie Hrdá, žena, která se dlouhé roky tématu sexualizovaného násilí u nás věnuje a které si za její práci vážím. Přeji si, aby ona dívka měla před sebou světlejší budoucnost. A také, aby ji negativně neovlivnily články, které o tomto příběhu nyní vznikají. Zároveň mi ale přijde důležité o něčem takovém psát a doufat, že se celý soudní proces možná trochu více zmedializuje a dojdeme k jednomu ze dvou možných závěrů. Buď, že soudkyně s týmem kolem správně rozhodli, nebo se šeredně mýlili. V prvním případě se rád soudkyni na dálku omluvím. Osobně si ale myslím a bojím se, že je pravdivá spíše druhá varianta.
