Článek
Školní rok 2024/2025 se blíží ke svému konci. A znovu se otevírá často diskutované téma (ne)zaslouženého volna. Jednou pro vždy je v tom ale třeba udělat pořádek, což je ambicí i tohoto textu.
Zaujatý přístup obou stran
Standardně se totiž potkáváme s dvěma názorově odlišnými skupinami lidí. Ta jedna, do které patří i značná část učitelů a jejich nejbližších rodinných příslušníků, zastává společně jednotný názor. Tedy že délka letního volna vzhledem k celoroční náročné učitelské profesi není žádná hitparáda. Prázdniny jsou tak maximálně zasloužené, dokonce by mohly být ještě delší.
Druhá skupina kritiků zase volí naprosto opačný přístup. Učitelé podle nich končí ve dvanáct. Mají volné svátky, jarní, podzimní a vánoční prázdniny, a mimo to ještě dostanou jako dárek volný červenec a srpen. Osm týdnů volna, které jim ze zákona náleží, jim tak přijde neúměrné. Jenže ono je to srovnání obou pohledů mnohem komplikovanější.
Někteří učitelé se nezastaví
Mnoho učitelů si letní prázdniny bezesporu zaslouží. Některé z nich můžeme znát osobně, nebo si číst jejich obhajobu v různých diskuzích. Jsou to naši přátelé, někteří členové bližší nebo širší rodiny. A spousta z nich se nezastaví. Znám školu, kde ředitel vyžaduje, aby učitelé neopouštěli budovu dřív než v 15:30. Do té doby je chce mít k dispozici. Každé pondělí navíc probíhají odpolední porady. Jednu mají učitelé prvního stupně, druhou ti z druhého. Není výjimkou, že končí po páté hodině, zatímco do školy dorazili už před sedmou.
Znám také ten typ nadšených učitelů, kteří ve volném čase sbírají v parku kaštany a listy, aby děti měly v pondělí co do výtvarné výchovy. Nebo ti, co se do noci připravují na výuku, chystají prezentace, aby zaujali teenagery, vyrábí pomůcky, stříhají kartičky a o víkendech vymýšlí aktivity, aby byla jejich výuka co nejpestřejší. Spousta jich věnuje čas sebevzdělávání, absolvují webináře a semináře, a to často ve svém volnu a po večerech. Jarní prázdniny nejsou s rodinou. Ale od soboty do soboty na lyžařském kurzu v pohotovosti 24/7. Od rána do večera. A v létě? Letní školy, několikadenní kurzy Hejného metody a mnoho dalších vzdělávacích aktivit.
Tito proaktivní učitelé jedou na plný plyn celý rok. A právě proto jsou pro ně prázdniny nejen zasloužené, ale občas i nezbytné, aby se zastavili a alespoň trochu vydechli. Přes školní rok totiž nemají možnost si vzít volno tehdy, když ho sami potřebují.
A pak jsou tací, co se nepředřou
Stejně tak znám ale ty, kteří se naučili nedělat nic navíc. Jakékoliv vzdělávací aktivity odmítají. Proč by ve svém volném čase měli pracovat, často tvrdí. Snaží se vyhnout akcím školy pro rodiče, protože zkrátka nechtějí trávit podvečery na školním jarmarku nebo na dni otevřených dveří. Cíl je pro ně jasný. Uspořit co nejvíc času. Může jít o některé profesně zkušené pedagogy, kteří už si to „svoje odučili“ a teď dávají prostor mladým. Nebo naopak. Jsou to někdy i ti někteří mladí, pro které je volný čas tou nejvýznamnější hodnotou a snaží se ho urvat tolik, kolik jim systém dovolí.
Ne učitelé, ale lidé
A právě proto je jakákoliv generalizace učitelů nesprávná. Skupina učitelů „obecně“ v Česku neexistuje. Existuje pouze asi sto padesát tisíc konkrétních učitelů, v konkrétních školách a s vlastními příběhy. Každý z nich má jinou motivaci a přístup. Proto nelze odpovědět, jestli si učitelé zaslouží prázdniny nebo jestli se učitelé předřou. Záleží, kterého z nich máte na mysli. Není to otázka profese, ale člověka. Proto jsou nesmyslné tolik oblíbené ankety o učitelích. Je to ale stejně nesmyslné, jako bychom se ptali, jestli jsou lékaři v Česku k lidem vstřícní a milí. To přeci záleží, jakou s nimi máme konkrétní zkušenost.
Na některé učitele tak čekají zasloužené prázdniny, které si plně zaslouží. A buďme vděční, že takoví v našich řadách stále jsou. A ti někteří ostatní? Třeba během volna najdou chuť a sílu stát se lepší učitelskou verzí sebe sama. Školství a studentům by to jistě prospělo.
