Článek
Každoročně s posledním červnovým zvoněním naskočí stejný kolotoč: „Učitelé už mají zase volno!“ „Dva měsíce nicnedělání!“ „Kdyby měli pracovat jako my, moc by si vyskakovat nemohli!“ A opět se znovu vynoří ten zvláštní mýtus, že učitelé mají ve skutečnosti dovolenou delší než samotné léto.
Tak si to pojďme říct otevřeně: učitelé si prázdniny zaslouží. A možná ještě delší.
Nejde jen o to, že většina lidí vidí jen tu hodinu, dvě, co stráví učitel před tabulí.
Nevidí přípravy, opravování písemek do noci, nekonečné pedagogické rady, schůzky s rodiči, suplování kolegů, administrativu, výběry peněz na výlety a zajištění projektových dnů.
Nevidí psychické vypětí, kdy učitel přepíná z role odborníka do role psychologa, vychovatele i krizového manažera.
Dělat každý den s (až) třiceti rozdílnými osobnostmi, v neustálém tlaku a s očima veřejnosti v zádech, je výzva, kterou mnozí nikdy nezažili.
Navíc učitel pracuje s lidmi, kteří si nevybrali být ve třídě. Děti nejsou zákazníci, které by si učitel mohl odmítnout. Učitel je přijme takové, jací jsou – se všemi rozdíly, problémy i radostmi – a má za úkol je nejen něco naučit, ale především je provést obdobím, které je formuje na celý život.
A k tomu, aby to mohl zvládat rok co rok, je potřeba jediné: odpočinek. Kvalitní, delší, klidný. Ne proto, že by učitelé byli líní – ale proto, že jejich práce je mentálně i emočně extrémně náročná.
Ergo kladívko, prázdniny opravdu nejsou „bonus“, jsou součástí systému, který by bez nich zkolaboval.
Když hasič po požáru odpočívá, nikdo neříká, že si to nezaslouží. Když chirurg potřebuje po operacích delší volno, nikdo mu to nezazlívá. A tak bychom neměli závidět ani učiteli, který v létě dobíjí baterky.
Protože když jsou učitelé vyhořelí, neškodí sobě – škodí dětem. A těm dlužíme společně to nejvíc.
Závěrem
Takže ano – učitelé si své prázdniny zaslouží.
A až se na konci srpna vrátí zpět do lavic a kabinetů, začnou znovu ten nekonečný cyklus příprav, plánování, zkoušení a učení – s hlavou plnou nových nápadů a s hlasem připraveným znovu být slyšen.
A my jim za to dlužíme aspoň trochu ticha.
A hlavně uznání.
Diskuzní podnět na závěr - proč učitelé nemají po 15 letech nárok na výsluhu obdobně jako policisté, vojáci či celníci?
