Článek
Voliči nejsou pacienti. Jsou to občané jako vy
V článku na Medium.cz se autor snaží vysvětlit podporu Andreje Babiše, Tomia Okamury a dalších označovaných „populistů“ tím, že jejich voliči nejsou hloupí, ale prý nešťastní. Moje nervy.
Na první pohled jde o vstřícnější pohled než obvyklé nálepkování. Ve skutečnosti však zůstává zachován stejný paternalistický tón: voliči nejsou vinni, protože trpí.
Jenže co když je vysvětlení mnohem prostší?
Co když řada lidí volí tyto politiky nikoliv proto, že jsou nešťastní, ale proto, že s nimi v konkrétních otázkách souhlasí?
V české veřejné debatě se už léta opakuje stejný vzorec. Když někdo volí „správné“ strany, činí tak údajně na základě rozumu a hodnot. Když volí Babiše, Okamuru nebo jiné opoziční politiky, musí být obětí strachu, frustrace, dezinformací nebo osobního neštěstí.
Povýšenost (rádoby) elit
Takové vysvětlení však není projevem porozumění. Je to jen zdvořilejší forma povýšenosti.
Sociologové i politologové dlouhodobě upozorňují, že volební chování bývá výsledkem celé řady motivací: např. ekonomických, kulturních, hodnotových i generačních. Nelze je redukovat na jediný psychologický stav.
Mnoho lidí například nesouhlasí s migrační politikou Evropské unie. Jiní mají pocit, že stát nedokáže dostatečně chránit jejich ekonomické zájmy. Další jsou přesvědčeni, že současné vládní elity ztratily kontakt s každodenním životem běžných občanů. To nejsou projevy neštěstí. To jsou politické názory.
Podobně i veřejné diskuse ukazují, že značná část voličů odmítá představu, že by voliči opozice byli automaticky hloupí nebo zmanipulovaní. Často uvádějí konkrétní důvody, proč podporují určité strany, ať už s nimi souhlasíme či nikoli.
Demokracie přece není psychologická poradna. Volby nejsou diagnostický test štěstí ani inteligence. Jsou střetem různých představ o tom, jak má společnost fungovat.
Jistě, někteří lidé volí pod vlivem emocí. Ale to platí pro všechny politické tábory. Emoce nejsou výsadou voličů ANO či SPD. Strach, naděje, hněv i očekávání provázejí každé volby bez ohledu na stranickou příslušnost.
Možná bychom proto měli přestat hledat v duších voličů skryté psychologické příčiny a začít více naslouchat tomu, co skutečně říkají.
Ne proto, že mají vždy pravdu.
Ale proto, že v demokracii nejsou objektem převýchovy. Jsou jejím suverénem. A občan není pacient, kterému je třeba vysvětlovat jeho vlastní volbu. Občan je ten, kdo o ní rozhoduje sám.
------------------
(autorský názorový reaktivní text, autor je spokojený senior (s dvěma VŠ) , volič hnutí ANO)
Komu se článek libil, dejte mi, prosím, lajk nebo odběr nebo oboje :D
