Článek
Ještě nedávno jste otevřeli Medium.cz a byl tam. Richard Pokorný. Právník, vysokoškolský pedagog, muž pevných názorů, neúnavný kritik konzervatismu, nacionalismu, autoritářství, populismu, trumpismu, klausismu, Babiše a Okamury, orbánismu a všeho, co jen vzdáleně zavánělo „starým světem“.
A najednou ticho.
Od 10. dubna žádný nový článek. Žádná další ostrá filozoficko-politická glosa. Žádná další obrana liberální demokracie. Žádné další varování před „ruskou sférou vlivu“. Žádná polemika s českým maloměšťáctvím. Nic.
A tak se nabízí otázka: Kam zmizel Richard Pokorný?
Nejde o škodolibost. Naopak. V českém veřejném prostoru je totiž zajímavým úkazem. Člověk, který dokázal s téměř misionářskou energií obhajovat progresivismus, eurocentrismus a hodnotovou politiku i v době, kdy značná část společnosti směřuje spíše k cynismu, skepsi a „hlavně klid na pivo“.
Pokorný byl vždy zvláštní kombinací právního akademika a ideového aktivisty.
Psával texty, které nebyly jen analytické, ale často i (přehnaně) moralistní. Nešlo mu pouze o výklad práva; šlo mu o „správnou civilizační orientaci“.
V jeho článcích člověk téměř slyšel ozvěny seminářů z právní filozofie: vláda práva, lidská práva, morální odpovědnost, nebezpečí formalismu, povinnost bránit demokracii.
Jeho kritici mu vyčítali mentorování, elitářství či ideologickou jednostrannost. Jeho příznivci naopak tvrdili, že v době relativizace hodnot představuje potřebný hlas. Ať už si o něm myslíte cokoliv, jedno se mu upřít nedalo: byl vidět. A byl slyšet.
Proto současné mlčení působí nezvykle. Odstranila ho vláda nebo zub času?
Samozřejmě může existovat zcela banální vysvětlení. Akademická práce. Osobní život. Únava z veřejných debat. Dovolená. Psaní odborné publikace. Každý, kdo někdy pravidelně publikoval, ví, že člověk občas jednoduše „vyhoří“. Neustálé komentování politiky a společnosti je mentálně vyčerpávající disciplína.
Jenže internetový svět funguje jinak. Když někdo publikuje intenzivně a pak náhle zmizí, okamžitě vznikají spekulace. Je nemocný? Přestal psát? Znechutila ho atmosféra českých debat?
Nebo jen pochopil, že algoritmy dnes více přejí emocím než jeho západočeským filozofickým úvahám o liberální demokracii?
Možná je v tom i určitá symbolika doby.
Před několika lety byly dlouhé ideové texty o směřování Západu, demokracii a evropských hodnotách poměrně módní. Dnes veřejný prostor ovládají krátká videa, politický marketing a instantní rozhořčení. Člověk může napsat deset tisíc znaků o ústavním státu, a stejně větší dosah získá třicetisekundové video s křikem Romky v supermarketu.
Chybí Vám?
I proto možná mizí lidé typu Richarda Pokorného z veřejného prostoru častěji než dříve. Ne proto, že by neměli co říct, ale protože kulturní klima přeje jinému typu komunikace.
Přesto by byla škoda, kdyby definitivně umlkl. Demokratická společnost totiž nepotřebuje jen politiky a marketéry. Potřebuje i polemiky, idealisty a lidi, kteří jsou ochotni vést spory o hodnoty — byť s nimi třeba nesouhlasíme.
Závěrem
A tak nezbývá než doufat, že Richard Pokorný pouze odpočívá, čte Kelsena, Rawlse či Dworkina, popíjí kávu nad další úvahou o právním státu — a jednoho dne se opět vrátí do veřejné debaty.
Protože český internet bez Richarda Pokorného je trochu tišší. A možná i trochu méně zábavný.
--------------------------
Anketa
Přispějte, prosím, panu Medvědovi, aby nevyhořel jako plzeňský autor a mohl psát svobodně a pravdivě dále!
