Článek
Lední medvěd je majestátní zvíře, symbol Arktidy, tohoto blogu, síly a odolnosti. Jenže hned druhá věta zprávy mne zaujala ještě více. Návštěvníci je zatím spolu neuvidí. Nemluví spolu.
Hned v tu chvíli jsem si uvědomil, že lední medvědice jsou možná mnohem podobnější lidem, než jsme si dosud mysleli.
Vždyť co je dnes běžnějšího než situace, kdy spolu dva jedinci nemluví? Stačí navštívit rodinnou oslavu, schůzi bytového družstva nebo jednání brněnského zastupitelstva.
Jeden nemluví s druhým, druhý s třetím a třetí s celým světem. Komunikace sice nikdy nebyla technicky jednodušší, ale lidsky bývá často složitější než migrace medvěda přes zamrzlý oceán.
Možná by zoologická zahrada měla u výběhu umístit cedulku:
„Prosíme návštěvníky o pochopení. Medvědice procházejí obdobím vzájemného odcizení. Situaci řeší bez facebookových statusů, bez petic a bez televizních debat.“
To je ostatně pozoruhodný rozdíl. Když spolu nemluví lidé, obvykle o tom informují celé okolí. Když spolu nemluví medvědi, řeší to diskrétně.
Nabízí se i otázka, zda mezi medvědicemi nedošlo k nějakému hlubšímu konfliktu. Třeba jedna druhé obsadila oblíbený kus ledu. Nebo se nepohodly na otázce klimatické politiky. Případně jedna zastává názor, že ryby mají být čerstvé, zatímco druhá podporuje mražené.
V lidském světě by už dávno vznikla smírčí komise, expertní panel a několik neziskových organizací zabývajících se dialogem mezi medvědicemi. Následovala by konference s názvem „Mosty porozumění v polárních vztazích“. Po dvou letech by účastníci vydali závěrečnou zprávu o 180 stranách a medvědice by spolu stále nemluvily.
Zvířata však bývají praktičtější. Nepíší otevřené dopisy. Neposílají ani předžalobní výzvy a nesepisují rozhořčené komentáře pod internetové články na Novinkách nebo Parlamentních listech.
Prostě si drží odstup a časem se ukáže, zda se sblíží.
Závěrem - poučení z krizového medvědí vývoje
Lidé si často myslí, že každou neshodu je třeba okamžitě řešit, analyzovat a veřejně komentovat. Příroda naproti tomu naznačuje, že někdy je rozumnější dopřát druhému prostor. Ať už jde o souseda, kolegu, příbuzného nebo lední medvědici.
Přeji tedy oběma novým obyvatelkám brněnské zoo šťastné zabydlení. Ať si na sebe zvyknou vlastním tempem. Pokud se jednou skamarádí, bude to pěkná zpráva. Pokud ne, svět se nezhroutí.
Koneckonců, kolik lidí v Brně spolu také nemluví – a přesto úspěšně sdílejí stejné město?
Ve srovnání s nimi jsou dvě lední medvědice vlastně docela normální.
