Článek
Už přesně nevím, kolik let zpátky to vlastně je. Ani si nevybavuji název té konkrétní čítanky, kterou jsme to kdysi ve škole používali. Byla to patrně ještě nějaká ta starší verze než známé dílo od Jiřího Žáčka a Heleny Zmatlíkové. Ale to není podstatné.
Hodina češtiny
Jednoho dne jsem po víkendu šel zase klasicky do školy. To ráno jsem se ale těšil jinak než obvykle. Ne kvůli učení, ale kvůli čtení. Věděl jsem, že tenhle den totiž máme celou hodinu češtiny vyčleněnou jen pro čtení. To mně totiž i přes drobné ráčkování vždycky opravdu bavilo. Do literatury jsem byl blázen už od mala.
Čítanky jsme nechávali většinou ve škole. Asi abychom je nemuseli každý den nosit domů a ničit si tak záda. Nebo abychom si nečetli texty dopředu. A tak jsem se vždycky těšil na ten moment, kdy zjistím, co nás bude čekat tentokrát.
Babička od Boženy Němcové
K mému překvapení jsme měli na řadě jeden delší úryvek Babičky od Boženy Němcové. Měl jsem za to, že se něco takového čte až na střední. O to víc jsem se těšil. Něco jsem už o Babičce totiž slyšel.
Otevíráme čítanku a jeden po druhém se pouštíme do textu. Hlásím se, abych mohl číst nahlas. U nás učitelka vyvolávala vždy napříč třídou, ne po lavicích, abychom dávali všichni pozor. Po nějakém čase dostávám prostor. Konečně. Hltám každé slovo, které je napsané. Jen jazyk se mi zdá trochu starodávnější. Nějak intuitivně ale rozumím všemu, co čtu.
Sprosté slovo uprostřed věty
Po chvíli čtení se ale zasekávám a nastává ticho. Tedy jen na chvílí. Trochu rudnu v obličeji a slyším, jak se ticho postupně přeměňuje na smích mých spolužáků. Začínám se smát taky, ale nemám odvahu pokračovat ve čtení. Mám před sebou totiž větu o babičce, která „něco dělá“ po světnici. Odmítám tenhle vulgarismus přečíst nahlas, abych snad ještě nedostal poznámku.
Skvělá reakce učitelky
Naše učitelka naštěstí reaguje duchapřítomně a hned nám vysvětluje, co to ono slovo znamená. Dle internetové jazykové příručky, která je spravována Ústavem pro jazyk český AV ČR, znamená ono zmíněné slovo „pohybovat se z místa na místo“ nebo „vykonávat drobné práce,“ pomineme-li jeho třetí význam - tedy vulgární výraz pro soulož. A samozřejmě, že tento třetí význam byl ten jediný, který jsme jako studenti tenkrát znali. Umíte si tedy určitě představit, co to udělá s třídou mladých puberťáků.
Sázka o 500 korun s nevěřícím tátou
Nemohl jsem se dočkat konce dne, až tuhle příhodu vybalím na rodiče. Spěchal jsem ze školy domů a můj táta už tam na mě z práce čekal. Ten den skončil zrovna dříve.
„Tati, neuvěříš, co se mi stalo. V čítance normálně bylo jedno sprostý slovo…“
„To je hloupost, takový vulgarismus by se tam v životě nemohl objevit.“
„Tati, ale fakt. Sám jsem to četl. Klidně ti to ukážu.“
„Tak dobře, jestli to tam bude, dám ti klidně pětikilo.“
„Super, to beru.“
Sladké vítězství
Ten den jsem absolutně nemohl usnout. V posteli jsem pořád přemítal, jak to druhý den udělám. Zeptám se učitelky, jestli si můžu půjčit čítanku domů. Pak ji ukážu tátovi a pěkně ho zkasíruji.
A přesně takhle to nakonec proběhlo. Dodnes nezapomenu na ten výraz svého táty, jak tu jednu větu, která mi vydělala pět set korun, v čítance uviděl. Vždycky to byl čestný chlap, který držel své slovo. Tehdy mi tu pětistovku tedy opravdu dal, i když měla úplně jinou hodnotu než dnes.
Pokaždé, když se mi dostane do ruky bankovka v hodnotě 500 korun, si vybavím tuto moji příhodu s tátou. Přímo na té bankovce je totiž podobizna Boženy Němcové, která mi tenkrát v mém dětském věku vydělala nemalé peníze.
