Článek
Když jsme minulý týden dovolili naší dceři strávit své vůbec první samostatné prázdniny u babičky, všechny okolnosti nám hrály do karet. Dcera to tam zná. Babičku i dědu má ráda. Jejich sousedi mají také dvě děti a mou dceru znají a rozumí si. A hlavně byl to nápad naší dcery, že by za babičkou na prázdniny chtěla. Obešlo se to tedy bez nátlaku, nějakého přemlouvání a slz. Tři dny. Dvě noci.
Naše babička, moje tchýně, je navíc velezkušený rodič. Sama vychovala děti dokonce čtyři. Dnes pracuje ve školství. Je poměrně moderní, vnímavá a hlavně klidná. Tedy všechny předpoklady pro skvělou hlídačku. Všechno bylo dopředu připravené a i když nás od sebe dělilo něco kolem 150 kilometrů, věděl jsem, že bude dcera v bezpečí.
Během těchto mini prázdnin se objevil jen jeden problém. A tím jsem byl nakonec já.
Narušení režimu našimi telefonáty
Bylo to vůbec poprvé, co byla dcera na dvě noci pryč, aniž bych u ní byl já nebo manželka. Tatínkové holčiček asi pochopí mé pocity. Měl jsem tu potřebu s ní být co nejvíc v kontaktu. Ujistit se, že je v pořádku. Doslova jsem tedy bombardoval tchýni zprávami na Messengeru, co zrovna dělají, jak se mají, jestli může poslat nějakou fotku, video nebo ideálně zavolat. Co jsem ale já bral za zájem, naše babička považovala (a nutno dodat, že oprávněně) jako narušování jejich programu. Až zpětně jsem se dozvěděl, že to dceru vždy na chvíli vykolejilo a zatoužila se vrátit domů, i když se měla dobře. Hned první den jsem to navíc udělal těsně před spaním, takže se asi na minutu objevily slzičky a rozhodilo nás to všechny.
Na videu se žvýkačkou a kritika bez kontextu
Posílání videí a video telefonáty navíc přinesly další zádrhel. Nedělal jsem to se záměrem ublížit. Ale občas jsem si zkrátka všimnul něčeho, co bych třeba sám udělal jinak. V době, kdy bylo horko, měla dcera na sobě místo kraťasů legíny. Když svítilo slunce, neviděl jsem na hlavě klobouček, a mnohdy měla v ruce nějaký mls od babičky, že mi přišlo, že do sebe celý den jen dostává cukry.
Prolézačka, na kterou lezla se žvýkačkou má dcera.
Samozřejmě jsem na to slušně upozorňoval a babičky se ptal, jestli by nebylo lepší to či ono. To, že to asi maličko přeháním, mi došlo v momentu, kdy na jednom videu lezla dcera na prolézačku a měla v puse žvýkačku. Ani bych si toho nevšiml, babička pak ale po poslání videa ještě dopsala zprávu, že tu žvýkačku pak hned vyplivla, takže nehrozilo žádné nebezpečí.
Moc příkazů. A málo důvěry
Dozvěděl jsem se to až zpětně od manželky, která mluvila se svou maminkou. Ty tři dny s vnučkou si naše babička užila náramně, jen kdybych je tolik nekontaktoval. Jako bych zapomněl, že sama vychovala tolik dětí. Že pár sladkostí denně tři dny v roce nijak zdravotní stav dítěte nepoškodí. A že se svět nezhroutí, když s vlastní dcerou nebudu v kontaktu každou minutu.
V mnohém jsem navíc ani neměl pravdu. To, že u nás paří slunce, neznamená, že stejně tak paří 150 kilometrů od Prahy. To, že má dcera legíny, mělo také nějaký důvod. A i kdyby nemělo, přeci by se jí nic nestalo.
A tak mě to zpětně mrzí. Nebyl to záměr. Měl jsem jako rodič zatměno před očima a nebyl jsem schopen si uvědomit, co mé chování způsobí.
Na příští prázdniny se lépe připravím. Jsem poučený. A vy, ostatní rodiče, nedělejte stejnou chybu, jako jsem udělal já. Naši prarodiče to zvládnou. Určitě.
