Článek
Politik Jindřich Rajchl zveřejnil před Vánoci status, který na první pohled působí jako chladná logická úvaha. Při bližším čtení je ale vidět, že nejde o fakta, nýbrž o učebnicový příklad domýšlení, zkratky a manipulace zabalené do jediného slova. Jde o slovo „evidentně“.
Předvánoční autobusové spoje do Kyjeva jsou beznadějně vyprodány. Ukrajinští migranti tam tudíž evidentně nemají obavu o svůj život. Což tedy znamená, že jim již nadále není třeba u nás poskytovat dočasnou ochranu a že se mohou do své mateřské vlasti bezodkladně vrátit.
Právě to „evidentně“ je klíčové. Nejde o nevinné slovíčko. Je to berlička, která má suplovat důkaz. Má čtenáři vsugerovat, že něco je jasné, samo sebou dané, nezpochybnitelné. Jenže tady není evidentní vůbec nic.
Vyprodaný autobus není důkaz absolutně ničeho
Začněme úplným základem. Vyprodaný autobusový spoj do Kyjeva neříká vůbec nic o tom, kdo v něm sedí a proč. Mohou to být lidé jedoucí za rodinou na svátky, za rodiči, dětmi, manželi. Mohou to být lidé, kteří se po krátké návštěvě zase vrátí zpět. Mohou to být muži bez nároku na azyl. Mohou to být lidé, kteří jedou jen do západní části Ukrajiny, kde je situace výrazně jiná než na frontě. Nebo to mohou být muži, kteří na frontu dobrovolně jedou. Z jednoho dopravního faktu nelze vyvozovat bezpečnostní závěry o celé zemi, natož o milionech lidí. To ale Rajchl dělá. Bez dat, bez kontextu, bez jakékoli znalosti reality.
„Evidentně nemají obavu o život“ je čistá spekulace
Slovo „evidentně“ v jeho podání neznamená „prokázaně“, ale „já si to myslím“. Je to mentální zkratka, která má zakrýt, že žádný důkaz neexistuje.
Lidé se během války pohybují. I do nebezpečných oblastí. Dělají to novináři, humanitární pracovníci, dobrovolníci, ale i civilisté, kteří nemají jinou možnost. Strach o život a rozhodnutí cestovat se nevylučují. To ví každý. Tvrdí-li někdo, že cesta do země ve válce automaticky znamená absenci strachu, nepopisuje realitu. Vytváří ideologický konstrukt.
Od spekulace rovnou k politickému verdiktu
Nejproblematičtější je ale poslední krok. Rajchl totiž svůj status absolutně zbytečně vyhrotil. Z domněnky se bez přechodu stává politický závěr, který zní, že není třeba Ukrajincům poskytovat dočasnou ochranu. Tedy návrh zásadního zásahu do životů statisíců lidí, postavený na pocitu a dojmu z vyprodaného autobusu.
Jindřich Rajchl (PRO)
To už není názor. To je nebezpečné zjednodušení. Stát neposkytuje ochranu na základě autobusových jízdních řádů, ale podle mezinárodního práva, bezpečnostních analýz a reálné situace v zemi. A ta se, navzdory Rajchlovu „evidentně“, nezměnila.
Proč to funguje? Protože „evidentně“ zní chytře
Smutné je, že tento Rajchlův status nasbíral desítky tisíc lajků. Právě proto je potřeba tyto jeho výroky rozebírat. Ne kvůli Rajchlovi samotnému, ale kvůli tomu, že podobná argumentace postupně otupuje cit pro realitu. Z domněnek se stávají „pravdy“. Z pocitů politické návrhy. A to už není jen hra se slovy. To je bohužel hra s lidskými osudy.
