Hlavní obsah
Rodina a děti

„Vidím šest prstů na noze“ aneb nulová citlivost doktorky u screeningu mé těhotné ženy

Médium.cz je blogovací platforma, tedy veřejně dostupná služba, na které mohou naši uživatelé svobodně vyjadřovat a publikovat své názory. Nejedná se o názory či postoje Seznam.cz ani žádné z našich redakcí.

Foto: Freepik / Racool_studio

Obrázek je ilustrační

Stačila jedna věta a málem jsme se s manželkou složili. Naše lékařka se k nám bohužel zachovala necitlivě, když nám oznámila vrozenou vadu našeho dítěte. My bohužel neměli odvahu se více ptát.

Článek

Dnes už je to několik let od momentu, kdy jsme s partnerkou zažívali jedny z nejtěžších chvil během těhotenství s naším prvním dítětem. S odstupem času se mi o celé situaci mluví mnohem snadněji. A pokládám navíc za velmi důležité, aby se o těchto negativních zážitcích mluvilo co nejvíce.

Jednak tedy doufám, že se v našem příběhu třeba najdou někteří lékaři a zdravotní personál, a po sebereflexi se pomyslně chytnou za nos a podobných přehmatů se vyvarují. Zároveň chci také motivovat nás pacienty / klienty, abychom se nebáli ptát a s doktory naše nejasnosti řešili hned na místě.

Pojďme tedy k samotnému příběhu.

První miminko

Pro kontext je důležité popsat, jak jsme se v prvním těhotenství s partnerkou cítili. Očekávání úplně prvního potomka je samozřejmě radost. Představujete si, co všechno s malým děťátkem jednou prožijete, plánujete si postýlku, kočárek, oblečení atp. Zároveň ale musím uznat, že v tomto období není až tak těžké se vystresovat. A to téměř z čehokoliv. Nepříjemných rizik v prvních měsících těhotenství je totiž celá řada. Navíc vám i každý radí něco jiného. Jako exemplární příklad vezměme třeba očkování. Pro někoho absolutně nepřijatelné, pro jiného zase naprostá samozřejmost. Umíte si tak představit ten stres, kterým jsme tenkrát jako nezkušený pár procházeli.

Screeningové vyšetření

A do toho vás čeká jedno zásadní vyšetření. Screening plodu. Na něm se zjednodušeně řečeno dozvíte, jestli je vaše dítě v pořádku, co se týče srdce, mozku, plic a základních životních funkcí. A zároveň na ultrazvuku vidíte i vnější tělesné rysy. To znamená tvar hlavy, končetiny, prsty atp. Nás tenkrát vyšetřovala jedna starší zkušená lékařka. Měl jsem z ní dobrý pocit, protože už jí prošly dle vlastních slov tisíce dětí rukama. A právě kompetentnost je v těchto případech něco, na co jako rodič slyšíte.

Chladný popis reality

Jenže všechno se změnilo, když lékařka začala popisovat realitu, kterou během screeningu viděla: „Hlavička je v pořádku, plíce jsou také správně oddělené, srdíčko funguje, jak má. Vidím deset prstů na rukách. Na levé noze šest prstů. Na pravé noze pět. Celkový poměr hlavičky k tělu je v pořádku.

S partnerkou jsme se na sebe vystrašeně podívali, zalapali jsme po dechu a vyhrkli ze sebe: „Jak to myslíte, šest prstů?

A následovala znovu chladná odpověď lékařky: „No vaše dítě má na jedné nožičce šest prstů, ale to si vyřešíte potom. Všechno ostatní je v pořádku.“

Pláč a zjišťování reality

Zamávalo to s námi tenkrát tedy opravdu slušně. Moje žena celou cestu domů proplakala. Já se snažil hrát toho statečného, ale do breku mi bylo také. Naštěstí máme v rodině nějaké lékaře. Nevím, co bychom dělali, kdyby tomu tak nebylo. Brzy jsme se totiž spojili a bylo nám vysvětleno, že se tyhle věci čas od času dějí. Že jde standardně jen o nějaké menší výrůstky, které jsou lehce operovatelné, a není tak složité je odstranit.

Pozitivní vyústění

Vše skončilo dobře. Byl to i náš případ. První dítě se nám opravdu narodilo s šesti prsty na jedné noze. Respektive s pěti prsty a jedním zakrnělým výčnělkem. Věděli jsme to předem a už jsme měli dohodnuté kroky, které budou následovat. Až bylo naše dítě starší, jednoduchá operace tuto anomálii odstranila. Dnes byste na pohybu našeho dítěte nepoznali, že jsme dříve řešili nějaký problém.

Na celém příběhu mě nejvíce mrzí přístup lékařky. A také zdravotní sestry, která seděla vedle ní a během celého vyšetření neřekla ani slovo. Přitom to mohlo být tak jednoduché. Stačilo říct, že na obrazovce vidí lékařka o jeden prstík navíc, ale že se to čas od času stává a dá se to jednoduše řešit. Že už s tím má sama zkušenost, a pohyb dítěte to nijak do budoucna neomezí.

Také mě mrzí, že jsme s manželkou nenašli tenkrát odvahu a nezeptali se jí na podrobnosti, okolnosti a zkušenosti s naším případem. A to rovnou na místě. Věřím totiž tomu, že minimálně částečně by nás to uklidnilo, a celá situace by se tak pro nás nestala traumatickým zážitkem.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz