Článek
Pozvánka na pohovor
Jako student VŠ jsem během studia hledal svou první větší práci. Pracovním trhem jsem byl tenkrát nepolíben, ale postupoval jsem jako asi většina. Vyhledal jsem si pracovní nabídky, vybral ty nejzajímavější a poslal životopisy. Už přesně nevím, jak mě to tenkrát napadlo, ale u každého inzerátu jsem si vždy dohledal personalistu (nejčastěji na webu nebo přímo pod inzerátem) a jeho telefonní číslo se jménem a názvem firmy jsem si uložil do mobilu. Pár dní poté mi zvoní telefon a volá jeden z nich (říkejme mu třeba p. Nový) s pozvánkou k pohovoru. Když jsem viděl jeho jméno na mobilu, došlo mi, o co jde. A tak jsem na něj vytáhnul čtyři „kouzelná“ slova a začal rozhovor slovy: „Dobrý den pane Nový…“ A víte co na druhé straně? Ticho. Prostě ticho. Ozval se teprve po chvíli a nedokázal skrýt překvapení. Koktavě se mě zeptal, jak vím, že mi volá právě on? Trochu mi to připomnělo mou oblíbenou scénu z pohádky S čerty nejsou žerty, při které jde pan správce v převlečení za chudého občana žádat Petra Máchala o peníze. Ten ho ovšem hned pozná a zeptá se: „A kolik byste potřeboval, pane správce?“ Správcova reakce byla v něčem podobná jako pana Nového: „Jak víte, že jsem… ehm, že nejsem…“ Myslím, že jsem zmíněného personalistu paralyzoval. Pozitivně. Samozřejmě si to celé vyložil přesně, jak jsem si přál – tedy, že mluví s někým, komu na té pozici tak záleželo, že byl ochotný si na něj vyhledal kontakt, číslo uložit a doufat, že zavolá. Hádám, že mi to při pohovoru dost pomohlo. Bylo opravdu fajn, že jsem věděl, kdo volá a nevzal jsem hovor nevědomky třeba někde v rušné hospodě.
První bydlení v podnájmu
Další příběh se znovu pojí s mým studiem v Olomouci. Po prvním roce na kolejích jsme se s přáteli snažili najít bydlení tak trochu víc ve vlastním – ve studentském bytě. Poptávka už tenkrát převyšovala nabídku, takže kdykoliv se objevil nějaký fajn byt za odpovídající cenu, hned se objevilo opravdu dost zájemců. Na jeden takový byt jsem zareagoval také. Podmínka byla nevolat, ale poslat první kontakt přes e-mail. To jsem samozřejmě udělal, ale navíc jsem si znovu uložil číslo paní, která byt inzerovala a zároveň byla jeho majitelkou. Obvolávala několik prvních reakcí, jak mi později sama řekla, aby si domluvila prohlídky. Byl jsem jediný, kdo ji tenkrát pozdravil v telefonu jejím vlastním příjmením. Byla tak mile překvapena, že jsem dostal jako první možnost prohlídnout si byt. Během prohlídky mi ho navíc k pronájmu opravdu nabídla. Sice jsem ho nakonec odmítl, ale jsem si jistý, že jsem udělal dojem už během prvního telefonátu, z čehož jsem mohl později profitovat.
Cestovka a vysněná dovolená
Zkraje tohoto roku jsme s rodinou absolvovali jednu z nejlepších dovolených vůbec. Velký podíl na tom měla jedna nejmenovaná cestovka. A konkrétně pracovník Ondřej, který mi byl automaticky přidělen po vyplnění základního formuláře o mé představě pobytu. I tady jsem si uložil jeho telefonní číslo, a když mi druhý den volal, byl zaražený a pozitivně překvapený jako i lidé ve dvou předchozích případech. Znovu jsem totiž použil při oslovení jeho příjmení. Obsloužil mě více než kvalitně. Během své vlastní dovolené mi navíc dvakrát volal a pomáhal zjistit potřebné informace, které se mi hodily ohledně dopravy z letiště. Samozřejmě netvrdím, že by mě odbyl, kdybych ho v telefonu neoslovil jeho jménem. Naopak ale tvrdím, že mi to v situaci pravděpodobně pomohlo a člověka na druhé straně potěšil můj zájem a připravenost.
Závěrem
Podobné příběhy neprožívám na denní bázi. Čas od času se mi ale povede někoho překvapit a většinou mám dojem, že i druhá strana pak ke mně přistupuje trochu jinak, trochu lépe, ochotna udělat něco malého navíc. Stejně jako já. Chci v tom dál pokračovat a budu se těšit, jestli se mi někdy poštěstí být také v opačné roli – tedy v roli těch tří lidí, kteří volali mně a byli mile zaskočeni.
