Článek
Nový ministr obrany Zůna se krátce po svém nástupu vyjádřil zcela jasně. Rusko označil za agresora, postavil se na stranu Ukrajiny a mluvil o pokračování muniční iniciativy. Jinými slovy řekl to, co odpovídá realitě i dlouhodobé bezpečnostní politice demokratických států.
Komplikace u SPD
Jenže zároveň tím tak trochu zkomplikoval situaci hnutí SPD. Právě odpor k pomoci Ukrajině a k ukrajinským uprchlíkům patří mezi základní pilíře rétoriky tohoto hnutí, které je reprezentováno především předsedou Okamurou. A tak se SPD ocitla v paradoxní situaci. Získala ministerstvo obrany, ale její vlastní ministr mluví jinak, než by si stranické vedení přálo.
Nepříjemné? Ano. Ale způsob, jakým se s tím SPD vypořádala, je ještě mnohem horší.
Nepovedené přemalování starého výroku
Místo otevřené debaty či přiznání názorového rozporu jsme byli svědky pokusu o jakousi „opravu reality“. Veřejné video, ve kterém je ministrovi podsouváno, co měl říci a co naopak říkat neměl, nepůsobí jako politická komunikace. Působí jako direktiva. Jako snaha přepsat výrok zpětně tak, aby zapadl do stranické linie.
A protože v minulosti sám Andrej Babiš a jeho okolí bez váhání označovali veškerá pochybení bývalého kabinetu za „Fialovu vládu“, pojďme být důslední. Pokud SPD spoluvytváří exekutivu, mluvme klidně o Babišově vládě i dnes.
Návrat ke komunistickým praktikám
To, co sledujeme, totiž nepříjemně připomíná praktiky, které bychom měli mít dávno za sebou. Praktiky, kdy se politikům předepisovalo, co smějí říkat, psát a jak se mají vyjadřovat. Pravda tehdy nebyla otázkou reality, ale účelovosti. Nešlo o to, co je pravda, ale jaká pravda se právě hodí.
Nelze si v této souvislosti nevzpomenout na scénu z filmu Vlny režiséra Jiřího Mádla. Politické vedení v ní předává do Československého rozhlasu agitační prohlášení, o němž všichni vědí, že je lživé, přesto má být přečten nic netušícím lidem. Text legitimizuje přítomnost okupačních vojsk, uklidňuje veřejnost a fakticky znamená kapitulaci a přijetí nové moci.
Humor ano, ale až na druhém místě
Je to přehnané srovnání? Je přehnané červené pozadí na titulní fotografii? Nemyslím si. Možná se někdo pousměje a řekne, že jeden rozhovor mezi poslancem a ministrem je spíš bizarní epizoda. Jenže právě to je ten omyl. Ten moment je na prvním místě především závažný. V samotném principu je totiž totožný s autoritářskými praktikami. Tedy s vkládáním slov do úst, veřejnou korekcí názorů a hereckým divadlem určeným k ovlivnění mas.
Ano, je to skvělý materiál pro satiru. Pro TMBK, memy a ironii. Jenže ono to vtipné není. Je to ubohé, nepatřičné a hlavně nebezpečné. Diktovat politikovi, co má říkat, a snažit se veřejnost přesvědčit, že „pravda je vlastně jiná“, není jen komunikační faul. Je to varovný signál. A přesně takové signály bychom měli brát vážně.
Zdroje:
https://art.ceskatelevize.cz/inside/komentar-vlny-cesky-film-roku-touzi-byt-svetove-ale-narocnejsi-divaky-podcenuji-tVwTM
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-spd-hasi-zlobu-svych-volicu-zuna-ve-videich-vysvetluje-fialovi-co-jak-myslel-40554632
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/tmbk-tmbk-nove-opraveny-oficialni-portret-ministra-obrany-zuny-294909
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-na-sitich-spd-je-po-tiskovce-jejich-ministra-veselo-40554321
