Vládě nemůžu odpustit nefér dotaci Oprav dům po babičce

Jako Česko jsme sociální stát. A to je správně. Záleží nám na blahobytu občanů a zajištění důstojných podmínek pro žití. Sám jsem tím prvním, kdo by podpořil myšlenku podpory těm, kteří si sami pomoci nemohou. Narozené děti s vážným onemocněním, lidé po úrazech, kteří zůstali odkázáni na pomoc druhým, senioři v nouzi.

Ne všichni ale „pomoc“ v nouzi vnímáme stejně. A jedním takovým tématem je dotace Oprav dům po babičce. Tedy motivační program, který spustilo v roce 2023 Ministerstvo životního prostředí.

Program Oprav dům po babičce slibuje vyšší sta tisíce až milion korun těm, kdo zrekonstruují starší dům pro vlastní bydlení. O podmínkách se můžete dočíst například na webu novazelenausporam.cz, který provozuje pod hlavičkou Ministerstva životního prostředí Státní fond životního prostředí ČR. V kostce na dotaci dosáhne každý, kdo vlastní dům, který prošel kolaudací před datem 1. 7. 2013 a splní dalších několik podmínek. Stát pak přispěje třeba na zateplení domu, výměnu oken, nebo kompletní rekonstrukci. A k tomu ještě existuje možnost výhodného úvěru.

Zní to jako podpora ekologického bydlení, úspory energií, nebo podpora návratu lidí na venkov. A zčásti to tak opravdu může být. Jenže praxe je často úplně jiná. Známý z rodiny si vyměnil všechna okna. Ne protože by to potřeboval, ale protože proč ne, když na to měl nárok. Nebo další z mých kamarádů si opravil „barabiznu“ na kraji vlastního pozemku a dnes díky tomu provozuje v této opravené chaloupce ubytovací služby.

Pro oba mé známé to zní skvěle. Už mnohem hůře se ale cítím já a všichni ostatní, kteří na dotaci nedosáhli. Oprav dům po babičce je totiž přesně ten případ, kdy si člověk, který žije zodpovědně a poctivě, připadá jako hlupák. Nechci tvrdit, že jsou všechny dotace z principu špatné. Jen je to celé trochu komplikovanější. S každou dotací totiž někoho zvýhodníte. A jiného tím nutně znevýhodníte. To je logika. Proč si musím okna v domě z roku 2015 pořídit sám, zatímco můj soused s domem z roku 2012 je dostane zaplacené? Co když šlo o případ, kdy jsem si já zodpovědně šetřil, a mohl si tak dovolit koupit novější dům než můj soused? To je přeci ukázkový příklad neférovosti, na což poukazuje například i Miroslav Kalousek.

Dotace by podle mě neměly být nástrojem, jak pomoci jednotlivci, ale jak plnit strategický zájem státu. Pokud by hypoteticky celá ekonomika státu stála na turismu a stát by od začátku pravidelně deklaroval, že bude v případě rizika právě cestovní ruch dotacemi podporovat, pak je to něco jiného než dotační dárek v podobně nových okem pro pár vyvolených. Teď se my nevyvolení musíme mračit nad faktem, že si někteří zateplí dům a vymění okna právě z peněz, které mohly putovat jinam.

Není to přitom poprvé, co jsou dotace nevhodně rozdělovány. Během covidu stát rozdával kompenzace OSVČ. Můj kamarád si tehdy zrovna čerstvě založil živnost. Potřeboval něco oficiálně vyfakturovat a pak chtěl živnost zase zavřít. Neměl žádné tržby ani náklady, ale přišlo mu 25 000 korun. Splnil podmínky. Měl nárok. Smál se, že si za to koupí PlayStation. Možná namítnete, že nešlo o dotaci, ale kompenzační bonus. Ano. Je to pravda. V principu jde ale o totéž.

A tak tento krok nemůžu vládě stále odpustit. Reprezentuji tu skupinu lidí, která si našetřila na hypotéku, koupila nemovitost a teď se denně dře v práci, aby ji splatila. Když vidím, jak někomu stát zajistil levnější financování a ještě dal něco zdarma, je mi z toho špatně. A to ani nezmiňuji stovky dalších firem, které se na celém tomhle dotačním programu chtějí různě přiživit. Ať už vám dotaci vyřídí, nebo vám dům opraví a z dotace si pořádný kus pro sebe ukrojí.

Tento text přitom není o závisti. Je o čisté férovosti. A to tahle dotace v žádném případě nesplňuje. A stát si tak ve své reputaci zbytečně podřezává větev.