Článek
Není to tak dávno, co jsem měl na motorce nehodu a žasl nad tím, jak zastarale a zdlouhavě s propiskou v ruce funguje práce dopravní policie. Přečíst si o tom můžete ve článku ZDE. Byl to pro mě smolný měsíc, protože jsem tři týdny po nehodě zažil na parkovišti i menší ťukanec tentokrát s autem.
Naštěstí nebyla vina na mojí straně. Každopádně jsem se dohodl s jedním nejmenovaným autorizovaným servisem na opravě lehce promáčknutých dveří. Obě pojišťovny se mezi sebou dohodly, schválily si později částky, a tak oprava mého auta mohla začít.
Předání automobilu
Domluvili jsme si termín převzetí mého vozidla do rukou odborníků. Vzal si mě na starosti jeden ze servisních poradců se specializací na havárie. Vyměnili jsme si základní informace a hned následovalo prohlédnutí si mého vozidla. Zaměstnanec servisu si moje auto obešel a pořídil několik fotografií. Mně to přišlo jako dobrý nápad, tak jsem udělal totéž. Vyfotil jsem opravdu každou část v detailu, takže jsem dohromady mohl udělat něco kolem dvaceti fotek. Tehdy jsem ještě netušil, že se mi jedna bude později velmi hodit. Poté následovala řada podpisů, domlouvání detailů a termínů. Na závěr pak předání náhradního vozidla po dobu, co nebudu mít k dispozici to své.
Auto sice opravené, ale s překvapením
Po necelých dvou týdnech mě potěšil telefonát ze servisu, že je moje auto připravené a nachystané. Ještě před podpisem dokumentů o předání jsme si šli společně opravené auto prohlédnout. Nejdříve jsem si ničeho nevšiml. Později už bohužel (nebo možná lépe bohudík) ano. Už asi tušíte – byl jsem nemile překvapený, protože mou pozornost rychle získala černá skvrna, která značila klasické odření laku. Jenže vůbec jsem si nepamatoval, že bych si to způsobil sám.
Fotka v mobilu v hodnotě deseti tisíc
V ten moment jsem si uvědomil, že jsme oba mé auto před dvěma týdny přeci fotili. Upozornil jsem na to pracovníka servisu. Ten byť neochotně, tak přeci jen přinesl tablet a začali jsme prohlížet fotky. Pak jsem ve svém mobilu narazil na jednu, sice rozmazanou, ale která dokazovala, že bylo odření způsobeno až poté, co jsem předal vlastní vůz do rukou servisu. Fotku ze stejného úhlu jsme poté dohledali i v tabletu poradce, takže bylo vyhráno. Mimochodem později jsem se dozvěděl, že by přelakování celého nárazníku vyšlo na necelých deset tisíc korun.
Pokus pracovníka servisu vyhnout se odpovědnosti
Servisní poradce neměl na vybranou – fotografie průkazně mluvily v můj prospěch. Jenže poté jsme si ještě oba všimli už o něco menšího škrábance na druhé straně téhož nárazníku. Za ten už servis nemohl. A tak poradce jakoby vycítil šanci se z toho vyvléknout navrhuje, ať si ten „svůj“ škrábanec nahlásím jako pojistnou událost a že mi to pojistka zaplatí celé a ve finále budu mít nárazník opravený celý.
Poučil mě totiž, že se nikdy nelakuje jen část autodílu, ale vždy celý kus - tedy v tomto případě celý nárazník. Jenže pokud bych na to přistoupil, musel bych platit spoluúčast v řádu několika tisíc, tak jak mám ve smlouvě. Navíc upřímně nevím, jak by se k tomu pojišťovna postavila. Trval jsem tedy na tom, aby mi v servisu opravili alespoň tu odřeninu, kterou mi sami způsobili.
Potvrzení do e-mailu
Už mě ale tlačil čas, potřeboval jsem odjet co nejdříve, takže následovala dohoda, že celou situaci dořešíme později. Abych měl jistotu, že na mě druhá strana nebude zkoušet ušít zase nějakou boudu, nechal jsem si od onoho poradce poslat email s fotkou odřenin mého auta a prohlášením, že toto poničení bylo způsobeno pracovníkem v jejich servisu během doby, co opravovali mé auto a že za to berou plnou zodpovědnost. E-mail jsem zkontroloval ještě na místě a odjel.
Happy end a tři rady závěrem
Potěšující pro mě bylo, že se nakonec k celému incidentu postavil autoservis opravdu skvěle. Potvrdili mi, že mi na vlastní náklady opraví odřeninu, kterou sami způsobili a navíc přestříkají celý nárazník včetně toho mého miniškrábance, který jsem si způsobil sám. Vyšel jsem z toho tedy nakonec relativně dobře.
Celá nepříjemnost mi přitom dala lekci do života a přinesla následující užitečné rady:
- Ta první je nutnost pořizování si fotografií při předávání čehokoliv k opravě. Může jít o mobil do servisu, nebo třeba byt poskytnutý k vymalování. Mít fotografie „před“ vám totiž při případném sporu „po“ může ušetřit dost peněz.
- Druhá rada se týká písemného potvrzení, že druhá strana bere odpovědnost za způsobenou škodu na sebe. Nikdy totiž nevíte, jak by se k přiznání měli třeba po několika dnech, pokud byste neměli v rukou žádný důkaz.
- Třetí radou je naučit se parkovat na parkovišti způsobem, který minimalizuje šanci na odření vašeho automobilu. Praktické rady jsem proto sepsal ve článku Odřel vám na parkovišti někdo auto a zmizel? Tady jsou tři rady, jak tomu předejít. Článek si můžete přečíst ZDE.
