Vychovala děti, u rozvodu chce půl manželovy firmy. Je to fér?

Férové dělení je slovním spojením, které mnohým z nás nahání husí kůži. „To není fér,“ je jedna z nejčastějších vět, kterou v obměněné formě používáme od dob, co jsme se naučili mluvit. A jinak tomu není ani v dospělém věku. Téma férovosti je velmi často spjato s rozvodovým řízením a dělením majetku. Sám jsem tuto větu několikrát vypustil. Naposledy při rozvodu mých známých.

Můj známý Martin (jméno jsem pozměnil) začal hned po svatbě částečně podnikat. Na plný úvazek pracoval v IT, aby měl jistotu, ale pustil se do práce i jako OSVČ. Po večerech. Vzal si ale větší sousto a aby dokázal dokončit jeden z projektů včas, přizval si k němu kamaráda. Velmi to zjednoduším, ale přibližně takhle vznikala jeho firma, která má dnes kolem 15 zaměstnanců a skvělé finanční výsledky. Pořádně si to tedy oddřel, všichni jsme to viděli. Na čas přibral, pak zase shodil. Z pohledu jeho okolí si to ale zasloužil.

Martinova manželka Lucka (jméno jsem pozměnil) ale byla také šikovná. Do práce nechodila, postupně ale porodila tři děti, o které se starala víceméně sama. Myslím, že si také několikrát sáhla na dno sil, kdy se potkaly různé nemoci dohromady, zdravotní problémy, dvojí nešťastné stěhování. Obstarat hlavně logisticky celý ten kolotoč s dětmi, to je někdy moc i na dva lidi. K tomu ještě musela trpět Martinovy těžké stavy, kdy si často nosil to nejhorší z práce domů.

Oba si nikdy přímo neřekli, že jeden bude doma s dětmi a druhý bude vydělávat. Ono to tak nějak přirozeně vyplynulo. Martinova práce rostla a brala víc času, Lucky záběr byl zase automaticky směřován na chod rodiny. Pak přišel rozvod, který všechny zasáhl. Především my kolem jsme ho nečekali. A ukázalo se, že hlavním problémem je právě to, co jsme jim mnohdy záviděli. Spousta dětí a fungující firma.

České právo v tomto případě hovoří jasně. Všechno, co bylo během manželství vybudováno, až na předem dané výjimky, je součástí společného jmění manželů, a dělí se tak napůl. Martin s Luckou totiž nebyli zastánci předmanželské smlouvy. A firmu vybudoval Martin z peněz, které mu chodily ze zaměstnání. A tak měla Lucka právo na firmu úplně stejně jako na kuchyňskou linku nebo rodinné auto, které si pořídili ze společných úspor. Problém ale nastal, když si Martin uvědomil, že hodnota jeho firmy se rovná nižším desítkám milionů.

„Kde by bez jejího zázemí byl,“ napadne mnohé a mají jistě pravdu. Martin s dětmi neřešil laryngitidu, počůraná prostěradla, problémy ve školkách, školách. Nezařizoval kroužky, nestaral se o domácnost. Mohl růst, protože mu to jeho žena umožnila. Právě proto si Lucka nárokuje polovinu firmy. Ne z chamtivosti. Ale ze spravedlnosti. Je to kompenzace za roky, které věnovala rodině.

Stejně tak ale můžeme říct, že i on dělal něco navíc. Neměl čas na kamarády, sport, cvičení, své koníčky. Vyměnil to za tvrdou dřinu, kterou teprve nyní pomalu přetváří ve stroj na peníze a měl by z něho dát pomyslnou polovinu pryč? Vždyť jde o jeho dítě. Poslední roky pracoval za dva lidi. Je to jeho firma.

Z přibližně padesáti tisíc sňatků jen každý pátý pár uzavírá předmanželskou smlouvu a vše si definuje předem. I díky tomu podobné problémy, jako měli Martin a Lucka, u nás řeší desetitisíce lidí ročně. Nemusí jít vždy nutně o milionovou firmu, spíše jde o běžný majetek a úspory. V principu jde ale vždy o to stejné. A zákon nám v tom pomáhá pouze z poloviny. Jasně stanovuje, za jakých podmínek má ta či ona strana na daný majetek nárok. Na otázku férovosti je ale zákon krátký.

Jak vnímáme férovost v dělení majetku při rozvodu my jako společnost? Je práce a úspěšná firma nadřazená hlídání dětí? Nebo je to naopak? Nebo je férovost přímo úměrná zákonu a dělení 50:50 je nejspravedlivější? Nebo snad záleží na úsilí každého z páru, a dělení by se tak mělo řešit výhradně individuálně, tedy někdy 50:50, a jindy třeba 65:35? Svůj názor můžete vyjádřit v přiložené anketě.

Zdroje: csu.gov.cz, advokatnidenik.cz

Webové stránky Finančně zdravější: Co je dobré vědět o společném jmění manželů a partnerů?