Článek
Do Kauflandu jako zákazník nechodím zrovna často. Přesto paradoxně patří k mým oblíbenějším řetězcům. A patrně za to může moje štěstí na lidi. V minulosti totiž stačilo několik málo příjemných interakcí, kdy mi zaměstnanci v červeném ochotně poradili, kde co najít, a pozitivní vztah, pokud to tak lze nazvat, byl na světě. Ten navíc přetrval i po dnešní zprvu poměrně negativní zkušenosti.
Vše až po příchod k pokladnám probíhalo standardně. Dávám si věci do košíku a s dobrým pocitem, že jsem sehnal všechno potřebné, mířím k pokladnám. Tentokrát se vyhýbám těm samoobslužným, protože mám lístek od vratných obalů a nejsem si jistý, jestli lze uplatnit i tam. Brzy ale zjišťuji, že to byla možná chyba. Tím, že se pomalu blíží večer a v supermarketu je méně lidí, reaguje na to logicky i sama prodejna nižším počtem otevřených pokladen. Jenže jak už to bývá, stačilo pár vteřin a najednou se vytvořila poměrně slušná fronta lidí čekajících na obsloužení.
Z ničeho nic vytvořená fronta lidí překvapila nejen mě, ale také patrně samotné zaměstnance obchodu.
Postavím se tedy napůl ochotně na konec a čekám, až přijdu na řadu. V tu chvíli, skoro jako by to bylo naschvál, se v éteru ozývá z reproduktorů informace o poukázce v hodnotě 50 korun. Na tu má prý nárok každý, kdo čeká ve frontě více než 5 minut a za předpokladu, že nejsou otevřeny všechny pokladny. Stejnou informaci dohledáte i na oficiálním webu řetězce. A tak zprvu ze srandy zapínám stopky a fotím si frontu před sebou. K samotnému pásu se dostávám přesně po sedmi minutách. Pokladní pak bere do ruky moje zboží přesně po devíti minutách mého čekání.
Postupně se mi to rozleželo v hlavě, protože si uvědomuji, že čas jsou peníze. A stejně jako třeba České dráhy nabízí odškodnění za zpoždění vlaku, přijímám fakt, že něco takového provozuje i Kaufland. Dle instrukcí od pokladní a s důkazním materiálem v telefonu tedy mířím k pultíku s informacemi, kde žádám o 50 korun, na které mám nárok.
Člověk na druhé straně po mém krátkém monologu udělá asi dva telefonní hovory, něco naťuká do počítače a za chvíli mi s omluvou a úsměvem podává dárkovou kartičku s nabitou částkou na 50 korun. Až se skoro cítím hloupě. A tak se alespoň ujišťuji, že za to nebude nijak potrestaná pokladní, která mě obsluhovala, a odcházím.
Dárkový poukaz v hodnotě 50 korun a účtenka za nákup, na který byl tento poukaz použit (lze ověřit u položky „dárková poukázka“ přímo na účtence).
Nákup si odkládám do auta a ještě se na skok vracím, abych utratil těch zbylých 50 korun. Kdo ví, kdy se zase do Kauflandu dostanu. Tentokrát už je na pokladnách prázdno. Obsloužen jsem velmi rychle a většinu nákupu mi pokrývá právě dárková karta. Na obrazovce ještě při placení zahlédnu heslo „Kaufland loyalty“, kde vidím odečtenou částku 50 korun, zaplatím a odcházím.
Přestože se tedy jednalo spíše o princip, padesát korun jako „odškodnění“ mě potěšilo. Ne pro ty peníze samotné. Ale pro ten přístup Kauflandu. Chyba se totiž může stát. Předejít vytvoření nečekané fronty je jistě obtížné. Důležitá je ale reakce. A ta ze strany zaměstnanců známého řetězce byla opět skvělá. Jediné, co mě snad mrzí, je, že se o poukázku nepřihlásili i lidé za mnou. Možná ze strachu. Nebo z obav.
Právě k nim ale míří můj apel. Nebojte se říct si o to, na co máte nárok. Slušně. Pokorně. Ale rozhodně. Můžete pak odcházet o něco spokojenější. Věřím totiž tomu, že každému prodejci jde o spokojeného zákazníka, který se bude dlouhodobě vracet. A příspěvek 50 korun za čekání ve frontě je důkazem toho, že to Kaufland myslí vážně.
Zdroje: oficiální web Kauflandu, oficiální web Českých drah
