Článek
Antonína Panenku jsem potkala o víkendu v Uherském Hradišti na akci věnované autům, těm nejnovějším, ale i veteránům. Sešla se zde spousta lidí, hrála hudba, pořádaly se autogramiády a dostavily se i dvě fotbalové legendy – Antonín Panenka a Ladislav Vízek. Při autogramiádě jsem seděla právě vedle Antonína Panenky a fascinovalo mě, kolik kluků různého věku k němu s obdivem přiběhlo pro autogram. Maminky a tatínkové těch kluků pak Antonínu Panenkovi říkali, jakým je pro jejich syna vzorem a že jednou chce hrát fotbal stejně dobře jako on. Že i jejich syn chce být slavný.
On slavný je a hlavně zažil ten nesdělitelný pocit vítěze. V roce 1976 byl s československým fotbalovým týmem mistrem Evropy, o čtyři roky později ho vyhlásili fotbalistou roku a stal se členem Klubu ligových kanonýrů. Každý, kolem něhož fotbal prošel, slyšel o jeho pověstné penaltě, kterou rozhodl při finálovém utkání s Německem o našem zlatě. U nás se jí říká „vršovický dloubák“, zatímco ve světě dostala jméno „Panenka goal“ nebo „Panenka kick“. A podle mne je nevětším důkazem jeho slávy, že po něm byl pojmenován španělský fotbalový časopis. Ano, nazvali ho Panenka.
Jeho mateřským klubem byl pražský klub Bohemians, odkud odešel do Rapidu Vídeň, vyhrál s ním dvakrát rakouskou ligu a třikrát rakouský pohár, k tomu se s ním probojoval do finále Poháru vítězů pohárů a také se stal nejlepším střelcem tohoto klubu. Po skončení aktivní dráhy se s kopanou nerozloučil a dodnes tvoří podstatnou součást jeho života.
Mimochodem, ten pověstný dloubák není jenom náhodné kopnutí do míče. Jak mi Antonín Panenka vysvětlil, jde o lehké podkopnutí míče, který se vysokým obloukem snese do středu brány mimo dosah brankáře. On s tím přišel první, dnes je to používaná metoda, ale patent na ni nemá. Ostatně nevyjde to každému a jen ti, kdo jsou jak dobrými fotbalisty, tak i psychology, s „vršovickým dloubákem“ uspějí.
„Jak to mám udělat, abych byl také tak dobrý, jako vy?“ zeptal se ho jeden z kluků. A Antonín Panenka mu odpověděl, že musí hrát fotbal den co den, on sám měl denní porci dvanáctihodinovou, a hlavně musí fotbal milovat. Nesmí myslet na peníze, ani na slávu, ale na vítězství. A to určitě platí nejen v kopané.
Zdroj profesních informací: Wikipedie.cz
