Článek
Umělci, zejména herci a zpěváci, samozřejmě touží po popularitě, patří to k jejich profesi a přináší jim to pochopitelně i lepší šance na role, vystoupení i ohodnocení. Někteří možná mají slávu větší na stránkách bulvárních médií, než ve skutečnosti, ale i to se dá dnes celkem úspěšně finančně zúročit. A tak se někdy dá těžko rozeznat, kdo je opravdu slavný, kdo je dokonce slavný tak, že může pomýšlet na nesmrtelnost.
Výhrou je, když se umělec dostane do tak zvaných historek, když je jeho život natolik zajímavý, že o něm ostatní vyprávějí. Takovou legendou se stal ještě za svého života třeba herec Jiří Kodet, a to hlavně díky svému kolegovi Miroslavu Donutilovi, který o něm při svých vystoupeních vypráví. Stejné je to s brněnským silákem a originálním člověkem Frantou Kocourkem, i on je hrdinou Donutilových historek a samozřejmě, že si lidé vyhledají, kdo to vlastně Kocourek byl a jak vypadal.
Kolegové a kolegyně vyprávějí o Stelle Zázvorkové, o Jiřím Sovákovi, Vladimíru Menšíkovi, Miloslavu Šimkovi, Jiřím Grossmannovi, Jířím Schelingerovi, Karlu Gottovi a mnohých dalších. Nesmrtelná je i Dana Medřická, na kterou často vzpomíná její syn Václav Vydra, už za života ji má jistou Jiřina Bohdalová.
Jezdím na besedy s hercem Josefem Dvořákem a ten často a rád vzpomíná na své divadelní začátky v Kladivadle a pokaždé vypráví o jeho zakladateli Pavlu Fialovi, kterého díky jemu také kdekdo zná, i když jeho divadlo už dávno neexistuje a žádné z představení nebylo nikdy zaznamenáno zvukově nebo filmově. Ale já mám pocit, jako bych s ním chodila do školy, protože toho o něm vím spoustu, byť jsem ho nikdy nepotkala.
Stejné je to s Helenou Růžičkovou. Jelikož jsem se s ní přátelila a napsala s ní deset knížek, stále se mě na ni někdo ptá a pokaždé také vyslechnu nějakou historku, kterou s ní lidé prožili, nebo o tom něco slyšeli. Helena tady už víc jak dvacet let není a někdy mám pocit, že si toho lidé ani nevšimli. Před časem jsem byla na besedě, kde jsem o ní jako už mnohokrát vyprávěla, a když jsem odjížděla, tak mi jedna návštěvnice řekla: „A pozdravujte od nás Helenku!“
Myslím, že podobný osud bude mít i Jiří Krampol, který nás opustil teprve nedávno. Ostatně on sám přispěl k nesmrtelnosti například Jana Pivce a Miloše Nedbala, o kterých často vyprávěl, a teď budou jiní přispívat k jeho nesmrtelnosti
. Což by mu určitě dělalo radost a kdo ví, jestli mu ji to opravdu nedělá. Ostatně, poslechněte si vyprávění jeho blízké kamarádky.
