Článek
Vlezla jsem do tramvaje, trochu pršelo, trochu sněžilo a tramvaj jsem si vybrala proto, že stanice metra Flora je uzavřená a já směřovala právě tam. Pochopitelně mě nikdo sednout nepustil, a tak jsem stála u jedné z tyčí a doufala, že na příští stanici ten kluk, co sedí pode mnou a civí do mobilu, bude vystupovat.
Nemyslím si, že bych měla nějaké senzitivní schopnosti, nicméně mladý muž se opravdu na zastávce vztyčil a já měla sedadlo pro sebe. A zrovna to, které mám nejraději, samostatné, těsně za dveřmi, kde člověk nemá souseda. Tramvaj se rozjela a já zaregistrovala dalšího mladého muže, který ale procházel vozem a kontroloval jízdenky. Jelikož jsem ze staré odpovědné školy, hned jsem začala v kabelce hledat průkaz seniora, abych se jím prokázala.
„Moment,“ říkám revizorovi, který se ke mně zrovna přiblížil.
„Nic nehledejte,“ řekl mi mladý revizor s úsměvem a klidem, „přece vidím, že jste studentka.“
Fakt mi to udělalo radost, ne snad, že bych si myslela, že vypadám na méně, než mi ve skutečnosti je. Opak je pravdou, vždy mi všichni hádali nejmíň o deset let víc, ale ta vlídnost a smysl pro humor mladého muže byla jako pramen živé vody, který mi dal okamžitě zapomenout na to, že je hnusné počasí, trochu mě bolí záda a jedno koleno… Vše nepříjemné bylo pryč, v mém vesmíru vyšlo slunce a dobrá nálada mě neopustila ni teď, a tak z té přemíry radosti to posílám dál.
Ano, vždy je důvod říct něco pozitivního a něco pochválit. Na všem a na každém se něco hezkého nebo dobrého najde. Ale většinou to neděláme a možná si ani neuvědomujeme, jak tím kazíme den nejen druhému, ale i sobě. Už je to nějaký čas, kdy mi kamarádka vyprávěla, jak byla na návštěvě u naší bývalé kolegyně a jen tak mimochodem pronesla: „Ale fakt vypadá hrozně, už je skoro tak tlustá jako ty.“
Nekomentovala jsem to a dlouho přemýšlela, co ji k takové větě vedlo. Ale vyrovnala jsem se s tím, kamarádky jsme dál, jen si na to vzpomenu pokaždé, když mám nutkání někoho lehce zkritizovat. Vždy to spolknu, protože na takové nevyžádané soudy nikdo není zvědavý. A tak raději řeknu něco milého.
Ale ani chvála se nesmí přehánět. Můj kamarád psychiatr léta dává k dobrému, jak mi jednou zavolal a já mu do telefonu řekla, že mu to dneska mimořádně sluší.
