Článek
Jmenuje se Šimon Pečenka a je to muž mnoha profesí. Těžko říct, která je pro něho tou hlavní, každopádně první bylo veřejné vystupování, s nímž začal už v dětství, kdy se stal reportérem pořadu Domino Českého rouhlasu. Pak se stal zpěvákem, i když původně chtěl studovat herectví. Na přijímací zkoušky na konzervatoř si mimo jiné připravil i jednu písničku, která zkušební komisi tak zaujala, že ho přijali na zpěv.
Zpívá krásně a rád, ale herectví si přibral také. Je autorem i interpretem mnoha divadelních pohádek a pořadů pro děti, moderuje, vystupuje s řadou dalších umělců. Je také textařem, píše knížky, točí televizní pořady.
Jak se dostal k hypnóze? K té ho prý dovedla vlastní duše. Nastal okamžik, kdy se prostě po letech kmitání potřeboval zklidnit a aspoň na chvíli zpomalit. Zavřít oči a prohlédnout si sám sebe zevnitř. A cestu k této nové profesi si hned začal prošlapávat. Šel zase do školy a okamžitě zjistil, že se strefil. Šlo mu to a hlavně mu osud naservíroval nezvykle velkou porci volného času, protože studovat začal v dobách covidu, kdy se zabrzdil celý svět, nejen on.
Je blíženec a asi proto potřebuje jít hned po několika cestách najednou. Jedné mu je málo. Ostatně podle zvěrokruhu jsou lidé narození v tomto znamení známí svou vnímavou, přizpůsobivou a intelektuální povahou, vynikajícími komunikačními schopnostmi a neustálou potřebou aktivity a změn. Často mají dvě různé osobnosti. Jako by to jakýsi učenec z minulosti psal o něm.
Na jeho představení se chodí lidé pobavit, od hypnózy čekají naopak zklidnění, a dostane se jim ho. Jeho nejnovějším počinem je divadelní představení, které mělo premiéru v pražském divadle Apropo. Jme4nuje se Hypnotizér z autobusové zastávky s podtitulem „laskavá komedie, která zpomaluje čas“. Jde o autodrama, ve kterém si poezie podává ruku s humorem a nechybí ani hypnotické techniky.
Pět autobusových zastávek, jeden muž a další cestující, což je publikum, které je součástí děje. A také líbezný hlas Nadi Konvalinkové, která je jakousi průvodkyní dějem. Hru režíroval Vojta Nouzák a premiéra dopadla skvěle. Lidem se vůbec nechtělo domů, jakoby se té autobusové zastávky ještě nenasytili. A proč se hra jmenuje Hypnotizér z autobusové zastávky? Protože právě na zastávce se děje spousta věcí. Lidé se potkávají, pozorují, míjejí, jdou si na nervy nebo naopak v sobě najdou zalíbení. Je to vlastně obraz celého našeho života. Stále se s někým potkáváme, někdy je z toho přátelství, ale většinou se mineme a možná o něco přicházíme. A právě proto Šimon přišel se svou zastávkou, protože jeden druhého prostě potřebujeme.
