Článek
Fascinující jsou jeho díla, ale také jeho pozoruhodný životní příběh, jehož všechna tajemství asi nebudou nikdy odhalena. Pokud je ovšem neprozradí on sám.
Pochází z německého Höxteru a proslul jako geniální padělatel umění. Na přelomu tisíciletí se svou manželkou vyslal do světa dodnes přesně neurčený počet falešných obrazů, jež byly považovány za díla věhlasných – a drahých – umělců. O jejich pravosti ani ti největší odborníci nepochybovali a prodávaly je věhlasné aukční síně jako je Christie´s nebo Sotheby´s. Jako padělatel byl kreativní, nevytvářel falza existujících děl, ale maloval další ve stylu takových umělců, jako byl třeba Max Ernst, Heinrich Campendonk nebo Fernand Léger.
Ale nakonec britská laboratoř zkoumající pravost obrazů odhalila na jednom z nich ministopy titánové běloby, která v uváděné době vzniku obrazu k dispozici nebyla. Došlo k soudnímu procesu, v němž byl Beltracchi odsouzen k šesti letům vězení a jeho žena ke čtyřem. Trest si odpykali, on začal tvořit pod svým jménem a dnes je uznávaným malířem a sochařem, který vystavuje po celém světě a jehož díla zakoupily prestižní světové galerie.
Wolfgang Beltracchi se narodil v roce 1951 jako Wolfgang Fischer do umělecké rodiny, otec byl malíř a restaurátor, sám vystudoval Školu užitého umění v Cáchách, poté cestoval po světě a živil se prodejem svých obrazů. Oženil se s Helene Beltracchi, přijal její příjmení, narodily se jim dvě děti. Čtyřicet let prodával obrazy spolu s jejich příběhy a mnohé z nich dosud nejsou dovyprávěny a možná ani nikdy nebudou. Jak sám při vernisáži řekl, jeho obrazům uvěřili experti na celém světě a byli překvapeni, když se zjistilo, že nejde o originál, jako se to stalo třeba v národním muzeu v Madridu. Díky obrazům prožil bohatýrský život a určitě se nenudí ani dnes, kdy se usadil se svou ženou ve Švýcarsku.
V pražském Obecním domě je k vidění více jak osmdesát jeho pozoruhodných děl, obrazů a soch, a to až do 25. září.
A víc se o něm můžeme dozvědět v knize Autoportrét, kterou napsal se svou ženou, a do češtiny ji přeložil Andreas Kaulfuss, který uvedl i jeho pražskou výstavu.
