Článek
Už léta si vybírám písničky, které by mohly zaznít na mém pohřbu, a svým dětem pravidelně oznamuji, která skladba mě právě zaujala. Mám základ několika srdečních písní a k tim docela často přidávám další. Asi to přeháním, protože dcera mi jednou řekla, že strašnické krematorium není diskotéka a že mi tam určitě půl dne vyhrávat nebudou. No, zbrzdila jsem se a už ji o svých hudebních preferencích tak často neinformuji.
Říká se, že osud je tím nejlepším režisérem, a tak pro mne, krematorijní čekatelku, uspořádal nečekaný zážitek. Jako každý den jsem si ráno oživila zvonění v mobilu a zjistila, že tam mám pár nepřijatých hovorů. Překvapilo mě to, protože ti, co mě znají, tak vědí, že si budík dávám na devátou. Tak jsem si šla udělat snídani s tím, že se pak všem volajícím ozvu. Ale jedno z čísel se ozvalo hned.
„Tak to není pravda,“ řekla volající, moje někdejší kolegyně, jejíž jméno bylo mezi nepřijatými hovory. „Ty nejsi mrtvá.“
Když jsem se podivila, řekla mi, že si právě koupila jeden deník a tam je u mého jména křížek. Pobavilo mě to, chvíli jsme poklábosily, a já pak začala vyřizovat ostatní zmeškané hovory. Všechny byly o tomtéž. Volající si stejně jako bývalá kolegyně chtěli vyzkoušet, jestli mobily fungují na onom světě. Svým blízkým jsem se preventivně raději sama ozvala a během dne ještě mluvila s několika dalšími kamarádkami, kamarády, někdejšími kolegy a známými. Tím to skončilo a kauza mého skonu byla uzavřena. Jen jsem získala novou přezdívku a to „nebožka“.
Abych pravdu řekla, byla jsem celkem zklamaná, takhle jsem si svou smrt nepředstavovala. Těch volajících zase tolik nebylo. Ovšem na druhou stranu na smrti vlastně nic zvláštního není. Je součástí našich životů a nikdo se jí nevyhne. Pamatuji si, jak před lety umřel náš příbuzný a já na jeho pohřbu brečela. Můj syn, byl ještě malý, se mě ptal, proč brečím:
„No protože umřel náš příbuzný a já ho měla ráda.“
„Mami, umřít musí každý,“ řekl mi syn. „Víš, jak by to na světě vypadalo, kdyby lidi neumírali? Představ si, že by na Pražském hradě seděl dnešní prezident spolu třeba s Karlem čtvrtým.“
Tak to jsem si opravdu představit nedovedla a ani si to představit nechci. Je moc dobře, že jsme smrtelní.
