Článek
Pořád si ji pamatujeme a její hity, třeba Ve stínu kapradiny nebo Dlouhá bílá žhoucí kometa, umíme zpaměti. Ona už je ale dávno někdo jiný než bývala v sedmdesátých a počátečních osmdesátých letech. Hodně se toho poznala, spoustu toho vystudovala, pochopila a přijala.
Poté, kdy v roce 1983 uspěla na festivalu v Irsku a zůstala ve Spojeném Království, se vydala cestou, která ji přivedla k jiné hudbě, jiné filosofii a jinému životu. Krásnějšímu, volnějšímu, svobodnějšímu, v němž ji léta doprovází Jiří George Hrubeš, kytarista a bubeník Pražského výběru, který ji následoval do Británie, a společně tam procestovali spoustu hudebních planet, vydali několik alb, koncertovali, časem se k nim přidal Pavel Thorn Trnavský, klávesista a perkusista, a v této sestavě setrvali.
Svému koncertu v La Fabrice dali název: Bizzaria – The Art of Resonance. Ano, jde o umění resonance, kdy se propojuje umění s psychologií a lidskou komunikací proto, aby vznikla harmonie. A v našem rozháraném a poněkud hysterickém světě snad nic víc nepotřebujeme tolik, jako právě harmonii. Důležité je i slovo bizzaria, což v hudbě znamená podivnost, ale také je to botanická rarita, kdy na jednom stromě spolu svorně rostou a zrají hořké pomeranče, kyselé citrony a bizarní nesourodé plody.
Něco podobného můžete zažít na jejich koncertu, kde budou i pozoruhodní hosté - kapely Zputnik, Goats of Bohemia, Roxormen, Reverend Palikanni a další. Začátek je v půl osmé, a jestli vás zajímá, proč Jana Uriel Kratochvílová koncertuje se závojem přes obličej, tak při jejím koncertu na tuhle otázku zapomenete. Ani já se jí na to nezeptala a upřímně řečeno je mi to jedno. Každopádně její energie je strhující, její životní filosofie fascinující a muzikanti, s nimiž vystupuje, jsou hezcí. Což je ostatně ona také.
