Článek
Podle názvu se čtenář dovtípí, že jde o rádio a ten, kdo v radiových vlnách umí plavat, tak ví, že jde o Evropu 2, první komerční rádio, které u nás vzniklo po sametové revoluci. A představte si, že vysílač mu tehdy propůjčil Československý rozhlas. Jo, to jsme se ještě všichni měli rádi.
Otec zakladatel Michel Fleischmann, manažer a pozdější diplomat, se obklopil lidmi, kteří dovedli posluchače zaujmout. Byl to například Michal Mückstein, Vítek Pokorný, Roman Holý, Leona Machálková, nebo duo Těžkej Pokondr – Roman Ondráček a Miloš Pokorný. A vznikla legenda, která dodnes nepřišla o přízeň posluchačů a svou dobrou pověst.
Jedním z té první slavné party byl i Luděk Hrzal, a právě on je důvod, proč kniha vznikla. Řekl svému kamarádovi, novináři Liboru Špryslovi, že by chtěl, aby po něm něco zůstalo, že sám už nemá na napsání knížky sílu, neboť mu ji vzalo onkologické onemocnění. Liborovi se ta myšlenka zalíbila, protože Evropa 2 je i jeho mládí, dal se do psaní a kniha, kterou vydala Olympia, vznikla během několika týdnů.
„Luďkovo vyprávění je základ. Když pracoval v klubu Na Petynce, doslechl se o konkurzu do nového rádia, udělal ho, ale nakonec se rozhodl zůstat Na Petynce, protože nechtěl nechat ve štychu své kolegyně. Navrhl za sebe Romana Holého, ale nakonec přišel do Evropy 2 i on, protože pokušení bylo převeliké.
V knížce jsou naše vzpomínky, které si vzájemně korigujeme a shodli jsme se na tom, že jejím hlavním motivem je náhoda. Ta způsobila, že Michal Mückstein jako moderátor Mikrofora dostal od Richarda Medka za úkol věnovat se Francouzovi, který chce u nás založit rádio, další moderátor Pavel Anděl náhodou uviděl na Letné ceduli, že se hledají moderátoři, díky náhodě tam přišli i další lidé. Třeba Martin Tankwey, který přicestoval do Prahy z rodného Konga. Jednou si u něho Luděk Hrzal v kavárně objednal čaj, a zrodilo se Sluníčko Evropy 2, neboli česky špatně hovořící, ale okouzlující cizinec.“
Libor je rád, že kniha vznikla, a nejen proto, že splnil přání svého kamaráda. Je to bez pochyb kus historie, která slouží za zaznamenání. Ale kniha má ještě jeden rozměr. Libor se rozhodl, že celý výtěžek z prodeje dostane Luděk a další onkologičtí pacienti. Ušlechtilost a nezištnost mě dojímá čím dál víc, protože jí ubývá. A toto rozhodnutí zcela jistě ušlechtilé je, a proto bychom si knihu měli koupit. Už sice jednu mám, ale koupím si další. Je to na dobrou věc.
