Článek
Ta plejáda krasavic a krasavců je fascinující a jsem šťastná, že se k nám prostřednictvím těch jímavých černobílých filmů poměrně často vrací.
Líbí se mi Antonín Novotný, pozor, nemám na mysli někdejšího prezidenta, ale herce, který byl fascinující třeba v roli septimána Jindry Benetky ve filmu Martina Friče Škola základ života. Určitě si ho vybavíte.
Některé z těch hvězd jsem ještě coby novinářka zastihla. Třeba Natašu Gollovou, Raoula Schránila, Lídu Baarovou a také Svatopluka Beneše, jehož jsem kdysi vezla na vystoupení do Plzně a zpět. A pak mi o něm často vyprávěla Zita Kabátová, když jsem s ní psala její knižní vzpomínky.
Svatopluk Beneš se stal hvězdou velmi rychle, a to když natočil s režisérem Otakarem Vávrou a Natašou Gollovou v roce 1940 jako dvaadvacetiletý Pohádku máje podle románu Viléma Mrštíka. Do Ríši se dívky a ženy doslova zbláznily a zaujal i Adinu Mandlovou, která si ho k sobě dokonce na nějaký čas nastěhovala. Byla o osm let starší, a tak ho vyučila řemeslu lásky a pak mu zase vrátila volnost. On jí sice kvůli tomu nečekanému daru zdemoloval byt, ale ona byla velkorysá a o střechu nad hlavou se mu postarala.
A tak se Svatopluk Beneš nastěhoval do bytu v Josefské ulici, o němž mi Zita Kabátová vyprávěla:
„Stal se z něho Malostraňák, z čehož jsem měla velkou radost. Bydlel v Josefské ulici v průchozím domě, který mu jako filmové hvězdě velmi vyhovoval. Z domu byly dva východy, takže když k němu přišla dámská návštěva, nikdo ji neviděl odcházet. Přišla z jedné ulice, odešla jinou. Navíc jeden východ byl společný s kinem U hradeb a hledejte dámu mezi filmovými návštěvníky! Byl to jeden z nejhezčích bytů, jaký jsem kdy viděla. Celý dům i všechny byty jsou chráněny památkovým úřadem, protože tam jsou krásné malované stropy, a je to tam opravdu velmi, velmi malostranské.“
O Svatoplukovi Benešovi jsme si povídaly s Kristinkou Vochočovou v jejím videu a já si neodpustím ocitovat kousek dopisu, který mu kdysi poslala z ozdravného pobytu na Slovensku Adima Mandlová. Určitě si stejně jako já řeknete, že Adina byla nesmírně vtipná, a že to musely být krásné časy:
„Teď už mi jen chybí, abych potkala na procházce medvěda, jinak je moje představa o naprosté odloučenosti od civilizace komplet. Tak Ti jsem na to šla úžasně chytře, jako vždy a na všecko a v úmyslu opálit si celou kostru, svlékla jsem se na balkóně donaha. Opálená sice nejsem, ale za to mám takového housera, za jakého by se ani statný šedesátník nemusel stydět, kačer Donald je proti tomu pouhý výrostek. Lékaři si mnou ruce, konečně mají na mně co léčit. Už mysleli, že bude mrtvá sezóna, a najednou kšeft se hejbá, já stůňu.“
Jen ještě podotknu, že šlo o časy jeho mládí, posléze se zamiloval, oženil a měl velmi šťastné manželství.
