Článek
Odpověděl jsem si v zápětí - mohla by to být sranda, protože odhaduju, že příběh toho filmu určitě nebude úplně „normální“. Navíc to měl režírovat Petr Kolečko. Tak to bude bžunda určitě. 🙂 Tak jsem se přihlásil. Ale moc jsem nevěřil, že to dopadne. Ale za pár dní mi napsali ze Sparty, že super, že mám přijít. Tak jo, jdu tomu naproti.
Kdysi jsem něco málo točil - skoro jsem se objevil v jednom videoklipu a pak si vybavuju, že jsem byl na nějakém castingu. Oboje byla děsná nuda. Na tom castingu se stála fronta snad přes půl Podolí a nakonec jsem měl asi 15 vteřin, abych se dozvěděl, že se ozvou. Což samozřejmě znamená „F*** off“. No a ten taneční videoklip k písni jisté účastnice superstar… Objevil jsem v sobě skryté taneční vlohy, ale znova - byla to děsná nuda a mraky prodrbaného času. Jako zkušenost jsem to ale ocenil, protože jsem věděl, že už nikdy nechci nic natáčet. No, až doteď tedy… Let's go!
Nevím proč, ale čekal jsem v den D na Letné davy.. Přišel jsem v podvečer na čas a před příslušnou bránou stálo jen pár lidí, klasicky v jakési frontě. Postupně se přidávali další a nakonec se sešlo hodně přes 100 lidí a šlo se točit. Zde jsou moje postřehy:
- catering stál za to, ten byl fajn
- organizátor mi hned vytknul, že mám kraťasy - bylo asi 30 stupňů.. Z toho jsem pochopil, že se děj asi neodehrává v létě. Řekli mi tedy, ať jsem někde vzadu. Říkám si, jak jsem se to měl dozvědět? Žádné takové informace ke mně nepřišla.
- vždycky jsme obsadili nějakou část tribuny a protože jsme se museli střídat “vepředu/vzadu), logicky jsem tak stejně byl nakonec i v první řadě. Snad to nebude vidět.
- takhle přes noc jsem na stadionu ještě nebyl - to bylo zajímavé. Točilo se celou noc až do svítání - to bylo epické. Pomocný režisér pořád infomoval, že to chceme všechno stihnout do svítání, což bylo čím dál jasnější, že nedáme. Skončili jsme asi v 6, za plného světla.
- v noci už nebylo 30 stupňů, začala mi být sem tam i zima
- šok - nesmělo se po 22:00 hlučet.. Cože? Jak chcete fandit, když nesmíte vydat hlásku? Ty jo.. Tak jsme zpívali, ale nezpívali. Fandili, ale nefandili. Všechno bylo jenom potichu.. Jako když hrajete tichou poštu. Totální pakárna. Od té chvíle umím šeptat sparťanské hymny jako profík.. Snad to někdy použiju.. 🙂 Rejža říkal, že to je v poho, že se to ve filmu nepozná.. Tak to jsem tedy zvědavý.
- vybavila se mi písnička “když mám ruce nahoře, tak nikdy nejsem sám”, protože jsem měl pořád ruce nahoře, jak jsme měli furt fandit. Když točíte scénu s rukama nahoře už po desáténebo po patnácté, pokouší se vás křeč. Nakonec řekne pomocný režisér: “tak ještě naposled”... Což ale stejně dopadne tak, že režisér po scéně řekne: “hele, chybí mi tam emoce… ještě to dejme jednou”. To se stalo několikrát, ruce mi málem upadly.
- pochopil jsem, proč máme málo kameramanek, žen - ono totiž tohle řemeslo znamená z 50% natáčení a z 50% stěhování těžké kamery a masivního stativu sem a tam, ještě odsud to vezmeme a pak odsud…. a odsud.. Musela by ta kameramanka vypadat jako Schwarzenegger. 🙂
- musím obdivovat profi herce, kteří byli také na place - jet 10x stejnou scénu a pořád jinak, to je vojeb…. Holky navíc mají líbací scény, to se blbě hraje 10x jinak.. No, prostě respekt. Ne druhou stranu, profi herci to alespoň snad mají rozumně zaplacené.
- za trest je zvát do komparzu puberťáky. Jak se to protáčelo, tak za mnou asi 2x seděli 3 borci kolem 18 let, kteří pařili nějakou hru na mobilech a furt se něčemu řechtali a dělali bordel. Režisér vždycky jenom konstatoval - hele, vy, co děláte ten bordel, vás znám a brzo na vás vletím… Nevím, jestli jim dal potom tečku, nebo to nechal být. 🙂
- nejlepší byl závěr natáčení, kdy jsem dodriftoval k nějakému profesionálnímu komparzistovi. Nejprve jsem se dozvěděl, že podle něj už to někdo zabalili a určitě si byl pro penízky. Nechápal jsem, co myslí, protože já jsem neměl nic slíbeného. Pak mě informoval, že už se těší, až si za chvíli půjde pro penízky. Následně, že když to tak počítá, tak po odečtení vlaku z Ostravy mu stejně nic nezbyde. A jakmile režisér poděkoval a ukončil natáčení, dozvěděl jsem se, že teď už určitě všichni stojí ve frontě na penízky. Pak jsem pochopil, že kromě přátel ACS tam byli o komparzisti přes agenturu, kteří asi inkasují nějaké základní bolestné.
Nakonec všechno dobře dopadlo, dostal jsem za můj skvělý výkon unikátní čepici. Nevím, jestli si ji někdy někam vezmu, možná na Spartu 🙂. Co bych ale pro svého syna, fotbalistu, neudělal, že?
Moc jsem se ale herecky neposunul, stále jediné „herecké“ peníze v životě jsem vydělal za ten videoklip kdysi, kde jsem se nakonec v žádném záběru ani neobjevil, ale ve smlouvě jsem měl napsáno: „Profese: tanečník“. 🙂 What?? 🙂
PS: tohle je poslední trhlý článek.. Už budu psát jenom vážně. Vážně! 🙂
