Článek
U nás, a to i přesto, že máme relativně velmi pěkné vztahy jak s prarodiči, tak doma, to tak úplně není. Pokud se jede na společnou návštěvu o víkendu, je to bez protestů a syn jede rád. Jakmile ale dojde na přespávání, rovnou se ve tváři zračí úzkost a odpor. „Bude se mi bude stýskat!“ To je jediný argument syna, na dotaz, proč nechce. Upozorňuji, že syn brzy vstoupí do období puberty, není tedy řeč o batoleti nebo předškolákovi.
Společenské předsudky hluboce zakořeněné v kolektivním nevědomí a tlak na schopnost dítěte být samostatné, ťuká na dveře mých pochybností jako první. To už by měl přeci ve svém věku zvládnout! Tímhle tempem přestane jezdit k babičce, nakonec nepojede ani na školu v přírodě a co pak? Vrátí se mi zpátky do dělohy?
Stesk
Zvládání odloučení je proces značně individuální založený na mnoha vývojových, vrozených, výchovných, rodinných a dětských proměnných. Vydržet stesk může být velmi obtížné dokonce i na druhém stupni. Stesk je běžný, přirozený a je v pořádku ho zažívat. Souvisí se separací a se získanými zkušenostmi.
Překonání tohoto úkolu, vývojové krize separace, je u nás zjevně značně obtížné. Ale všechno má svůj čas, a ne všechen vývoj jde souměrně. Spíše naopak. Pokud je naše či vaše dítě v něčem napřed, jinde muže být pozadu. Jen si toho všimnout a připomenout si to v pravou chvíli.
Pokud si kladete otázku, kde k takovému strachu ze stezku přišel náš syn, mám pro vás odpověď. Já si ji totiž kladu opakovaně už pěkně dlouho. V 1. třídě jel na florbalový tábor, kam se moc těšil. Nepřálo počasí, zdraví ani kolektiv, a tak se vrátil značně otrávený nejen jídlem, ale i průběhem. Vzpomínka zůstala tak hořká, že je jediná propsaná do současnosti. O to složitější je teď získat zpět důvěru a uvěřit, že odloučení může být méně bolestné a čas strávený bez rodičů příjemný, bez zátěže, než jak si to pamatuje.
„Měl by“ je špatný rádce
Někdy se vyplatí počkat, než poslechnout „Měl by“ …to zvládnout, umět, znát, dosaďte svoje sloveso, které používáte ať už na děti nebo na sebe. Netlačit a respektovat, že to má prostě takhle, je občas těžké, ale možné. Pokud si toto uvědomíme, může se dostavit uvolnění. „Měl by“ totiž vždycky trochu smrdí společenským podmíněním. Kdo říká, „Měl by“? Já? Ne. Oni? Ano. Kdo? Ostatní. A jsme tam. Co si pomyslí ostatní? Když dojdu v myšlenkách až sem, ke slovům svých rodičů zasazených do mé hlavy, dojde mi, že je mi vskutku úplně jedno, co si ostatní myslí. Jde mi o to, aby mé děti vyrůstaly v tom, že je Ok nebýt Ok.
Vzpomeňte si na sebe, ale poctivě!
Taky jsem byla na táboře, na kterém se mi vůbec nelíbilo. Stýskalo se mi strašně, byla mi zima, kluk co se mi líbil, mě nechtěl a připadala jsem si děsně sama. Pak už jsem nejela. Až na intr. To už jsem sama chtěla. A tak tomu vlastně docela rozumím.
Přílišným tlakem na odloučení, a že by to „měl“ zvládnout, dosáhnete leda toho, že se bude stydět za svoji nedostatečnost.
Do dělohy se nevrátí, a čas kdy si bude užívat bez nás přes noc, bude určitě v budoucnu hodně a časem převáží do absolutna.
Jedno rčení říká, že až uzraje, odpadne. Jako hruška.
Protože nám ale synovo stýskání kazí romantické chvíle s mužem, spekulujeme, jak vytvořit co nejoptimálnější podmínky pro zraní hrušky.
Sešlo se to tak trochu samo a syna přespaní u babičky neminulo hned po 14 dnech po sobě. U druhé, starší a méně výkonné babičky, která cíleně (nebo schválně) zapomíná, kolik času na tabletu syn tráví, se jeví jako méně zátěžová právě pro množství generovaného stesku. Stesk se nakonec nedostavil vlastně vůbec. Strach měl velké oči a babička zase ty svoje zavřené (myšleno na ten tablet). Řešení nespočívá v kvalitním připojení a počtu zapojených devices. Naopak. Byli společně v kostele (!), na nákupu, sousedka přišla na návštěvu, syn hrál fotbal na zahradě. Ale míra času na tabletu významně překročila čas povolený doma. Prostě benefit, který doma nenajde, ale najde ho s babičkou, která toho moc neřeší.
Po této zkušenosti jsme zvolili s mužem strategii nechávat ho přespat u babiček v menších dávkách častěji. Co se ukazuje, že také pomáhá, je komunikace se synem při odloučení přes WhatsApp a častější kontakt prostřednictvím zpráv. Tak snad si pomalu a pravidelně zvykne na to, že být bez rodičů může mít výhody a prvo-třídní zranění přepíšeme novou zkušenosti.