Článek
Nejdřív jsem si myslela, že jsem se přeslechla. Pak přišel vztek. A nakonec smutek. Protože tahle odpověď přesně ukazuje, jak společnost vnímá lidi v těžké finanční situaci – jako někoho, kdo si za svůj problém může sám a kdo se prostě jen málo snaží.
Nejde o to, že bych si nechtěla přivydělat. Jde o to, že už teď pracuji na plný úvazek, občas si beru i přesčasy a víkendy se snažím využít k odpočinku, abych měla energii pro své dítě. Přesto se stává, že musím pečlivě zvažovat každou korunu. Když přišel dopis o školním výletě, který měl stát přes dva tisíce korun, věděla jsem, že si to nemůžu dovolit. A tak jsem to učitelce slušně vysvětlila.
Čekala jsem porozumění, možná nějaký návrh na řešení, třeba možnost splátek nebo školní fond pro děti z méně majetných rodin. Místo toho jsem dostala radu, ať si najdu brigádu. Jako bych snad byla líná. Jako by bylo normální pracovat ještě víc, jen abych mohla dovolit dítěti něco tak běžného, jako je školní výlet.
Tohle je bohužel realita dnešní společnosti. Chudoba je vnímána jako osobní selhání. Místo systémového řešení se ukazuje prstem: „Tak se víc snaž!“. Jenže já už se snažím. A nejsem sama. Znám tolik rodičů, kteří pracují od rána do večera, ale stejně nemají dost. Zatímco jiní vnímají dva tisíce jako drobné, pro nás je to jídlo na týden nebo účet za elektřinu.
Co mě na tom nejvíc bolí, je dopad na mé dítě. Nechci, aby se cítilo méněcenné. Nechci, aby se muselo vymlouvat spolužákům, proč nejede. Nechci, aby vyrůstalo s pocitem, že je na světě samo a že pomoc neexistuje. Škola má být místem, kde se děti učí nejen matematiku a češtinu, ale i empatii. Jakou lekci si moje dítě odnese z toho, že kvůli penězům nemůže být se spolužáky? Že chudoba znamená vyloučení?
Co kdyby se místo doporučení brigády hledala opravdová řešení? Třeba školní fondy, anonymní sbírky mezi rodiči, dotace na výlety pro potřebné děti? Co kdyby se chudoba přestala stigmatizovat a začalo se s ní skutečně bojovat? Protože pokud budeme dětem z méně majetných rodin ukazovat, že si za svou situaci jejich rodiče mohou sami, budeme jen podporovat cyklus, ze kterého se těžko uniká.
Než příště někomu řeknete, že si má najít brigádu, zkuste se na chvíli zamyslet. Možná už pracuje víc, než si dokážete představit. Možná už dělá maximum. A možná potřebuje spíš podporu než další obviňování.
