Článek
Že si začne užívat klidnějšího života, bude chodit na procházky, věnovat se zahrádce nebo si konečně přečte všechny ty knížky, co si roky schovává na horší časy. Ale ne. Moje máma měla úplně jiný plán.
První den v důchodu se sebrala, beze slova zmizela z domu a vrátila se s obrovským tetováním na krku.
Stála jsem v kuchyni, popíjela kafe a čekala, až přijde s tím, že si koupila nějaký nový šátek nebo že si zašla na oběd s kamarádkou. Místo toho přišla s rozzářeným úsměvem, otočila se na mě a prostě si shrnula límec svetru. A tam – přes celý krk – se na mě smál obrovský, černě vytetovaný motiv.
„No? Jak se ti líbí?“ zeptala se natěšeně.
Já tam jen stála s otevřenou pusou a nebyla schopná slova. Máma, která ještě před týdnem tvrdila, že tetování je jen pro blázny, kteří neví, co se sebou, teď měla na krku něco, co vypadalo jako mix květin, písmen a nějakého symbolu, kterému jsem nerozuměla.
„Mami… to je… tetování?“
„No jasně! Konečně můžu dělat, co chci. Žádná práce, žádný šéf, žádný zákazníci, žádná pravidla! Tak jsem si řekla – co je první věc, kterou jsem vždycky chtěla? A hned jsem šla.“
„Na krk?!“
„No a co? To není všechno,“ řekla a vysunula rukávy. A na předloktí měla další dvě.
To už jsem se musela posadit. Moje matka se během jediného dopoledne stala chodícím plátnem. A zatímco já jsem se snažila zpracovat, co se děje, ona si natírala krk nějakou mastí a spokojeně si pískala.
„Víš, kolik let jsem se musela chovat tak, jak se ode mě očekávalo?“ pokračovala, „v práci, doma, pořád nějaké povinnosti. A teď? Teď už nemusím nic. A tak jsem si dala, co se mi líbí.“
Chvíli jsem na ni jen zírala. A pak jsem si uvědomila, že… má vlastně pravdu.
Celý život byla ta, která se starala. Dělala, co bylo potřeba. Přizpůsobovala se, plánovala, zajišťovala, řešila. A teď, když konečně měla čas pro sebe, rozhodla se, že ho nebude trávit s rukama v klíně.
„A co na to říká táta?“ zeptala jsem se opatrně.
„No, chvíli koukal,“ pokrčila rameny, „ale pak řekl, že jsem blázen. A pak dodal, že si možná taky něco dá. Takže se ještě uvidí!“
Představa, že se můj klidný, rozumný otec nechá přesvědčit k něčemu podobnému, mě dostala do smíchu. Ale pak mi došlo, že s touhle novou verzí mámy je možné úplně všechno.
Takže pokud si myslíte, že důchod je o pletení a sledování televizních seriálů, přijďte se podívat k nám. Moje máma si žije svůj nejlepší život. A já? Já už se nedivím ničemu.
