Článek
Prostě jsem cítila, že potřebuji jeden den jenom pro sebe. Den, kdy nebudu myslet na práci, na kolegy, na šéfa, který mi už třetí týden slibuje, že si projde moje podklady pro novou kampaň. Den, kdy budu doma sama, protože děti budou ve škole a Petr v práci.
Večer před tímto vysněným dnem jsem si udělala seznam. Ne jen tak ledajaký seznam, ale pečlivě promyšlený plán, jak využiji každou minutu svého volna. Napsala jsem si ho na růžový papírek a nalepila na lednici, aby mi to připomínalo, jak produktivní budu. Byl to takový malý manifest mého odhodlání.
Ráno jsem vstala v sedm, což je o hodinu později než obvykle, když jdu do práce. Nastavila jsem si budík, abych nepřespala, protože jsem přece měla tolik věcí na seznamu! Uvařila jsem si kávu, sedla si k oknu a pozorovala, jak se sousedka z protějšího domu snaží dostat do auta s dvěma dětmi, třemi taškami a nelibě vypadajícím psem. V duchu jsem si blahopřála, že dnes nemusím nikam spěchat.
Na mém seznamu bylo hned několik položek, na které jsem se těšila. Konečně uklidit šuplík s ponožkami a najít všechny ty osamělé kusy, které už měsíce čekají na svůj protějšek. Přebrat oblečení v šatníku a vyřadit věci, které už nenosím. Zajet do toho nového zahradnictví za městem a koupit bylinky na balkon. Dočíst knihu, kterou jsem začala před třemi měsíci. A možná, jenom možná, si dopřát tu luxusní pleťovou masku, kterou jsem dostala k narozeninám a na kterou „nikdy není čas“, jak si pořád opakuji.
První položka na seznamu byla snídaně. Ne jen tak obyčejná snídaně, ale pořádná, vydatná, bez spěchu. Dlouho jsem hledala recept na dokonalé lívance, které by chutnaly jako ty, co dělá moje maminka. Našla jsem ho v jednom starém časopise a vystřihla si ho (ano, jsem ten typ, co si ještě vystřihuje recepty z časopisů). Příprava těsta byla jednoduchá, ale pak přišlo smažení. První lívanec se připálil, druhý byl nedopečený a třetí se mi nepodařilo otočit. Po pěti pokusech jsem to vzdala, a místo dokonalé snídaně jsem zakousla chleba s máslem a marmeládou, která mi zůstala od Vánoc.
„Nevadí,“ řekla jsem si. „Na seznamu je tolik jiných věcí.“ Ale než jsem se nadála, bylo poledne. Kam se podělo těch pět hodin? Strávila jsem je na sociálních sítích? Nebo jsem se příliš dlouho dívala z okna, jak se stěhují sousedi z druhého patra? To už se asi nedozvím.
Po obědě (který sestával z včerejších těstovin ohřátých v mikrovlnce) jsem se rozhodla, že teď už opravdu začnu s úklidem šuplíku s ponožkami. Ale nejprve jsem si pustila televizi, jen tak na pozadí. A ejhle – dávali ten film s Meryl Streep, co jsem vždycky chtěla vidět. No, šuplík může počkat, že? Film byl delší, než jsem čekala, a když skončil, bylo už skoro půl čtvrté.
„Ještě pořád máš čas,“ ujišťovala jsem se. „Děti přijdou ze školy až v pět a Petr dorazí nejdřív v šest.“ Jenže pak zazvonil telefon. Volala Katka, moje nejlepší kamarádka, se kterou jsem nemluvila už týden. A jak to tak bývá, když si s Katkou začneme povídat, hodina je pryč, než si stačíme říct, co je nového.
A najednou bylo pět, a já slyšela, jak děti otevírají vchodové dveře. Adam vtrhl do kuchyně jako vichřice a začal mi vyprávět o školním výletě, na který pojedou příští měsíc. Eliška přišla za ním s poznámkou v žákovské knížce, kterou potřebovala podepsat, a ještě se mě zeptala, jestli bych jí nepomohla s referátem o motýlech.
Petr dorazil v půl sedmé, unavený po dlouhém dni, ale s úsměvem. „Tak jak jsi si užila volno?“ zeptal se, zatímco si odkládal tašku a boty. Podíval se na lednici, kde stále visel můj malý růžový seznam. „Vidím, že jsi toho měla hodně v plánu.“
Podívala jsem se na ten papírek, na všechny ty položky, které zůstaly neodškrtnuté. A místo pocitu viny nebo zklamání jsem se musela usmát. „Byl to dokonalý den,“ odpověděla jsem upřímně. „Nedokázala jsem vůbec nic, a bylo to přesně to, co jsem potřebovala.“
Někdy ty nejlepší dny nejsou ty, kdy splníme všechno, co jsme si naplánovali, ale kdy zjistíme, že je vlastně v pořádku občas nedělat vůbec nic. Ten růžový papírek tam visí dodnes, jako připomínka, že i neproduktivní den může být ve skutečnosti tím nejproduktivnějším ze všech.
