Článek
Právě jsem se chystala udělat si čaj a konečně si sednout, když najednou zazvonil zvonek. Podívala jsem se na hodiny. Bylo už po deváté. Kdo by to mohl být?
„Otevřeš?“ zavolal na mě manžel z obýváku, kde zrovna sledoval nějaký dokument.
„No jo, ale kdo to asi je?“ zamumlala jsem pro sebe a vydala se ke dveřím. Když jsem je otevřela, skoro mi vypadly oči z dúlků. Před našimi dveřmi stál tchán. Sám, bez ohlášení a vypadalo to, že má za sebou dlouhou cestu.
„Ahoj, Veru, můžu na chvilku dovnitř?“ zeptal se trochu nesměle.
Zaskočená jsem ustoupila a nechala ho projít. V ruce měl malou tašku a vypadal unaveně.
„Co se stalo? Jsi v pořádku?“ ptala jsem se, zatímco si sundával kabát. Manžel mezitím přišel do chodby a když uviděl svého otce, zarazil se stejně jako já.
„Tati? Co tu děláš?“
Tchán si povzdechl, přešel do kuchyně a posadil se ke stolu. „Potřeboval jsem vypadnout z domova,“ řekl po chvíli.
Podala jsem mu hrnek s čajem a posadila se naproti němu. „Co se stalo?“ zeptal se manžel.
Tchán se na něho podíval a pak se pousmál. „Přijel jsem, protože jsem utekl od vaší matky,“ řekl nakonec a já se zakuckala čajem.
„Počkej, cože?“ vyjekl manžel.
„No, jak bych to řekl… Potřeboval jsem pauzu. Vaše matka se rozhodla, že musí předělat celou kuchyň a rozebrala ji do posledního šroubku. Já jsem měl představu o jednom malém vylepšení, ale ona to vzala z gruntu. Nemůžeme si ani uvařit kávu, jíst musíme na papírových talířích a všude je prach. A co hůř, vaše matka je z toho v transu a nedá se s ní mluvit. Tak jsem si řekl, že si dám pauzu a pojedu za vámi.“
Musela jsem se zasmát. To byla přesně tchyně. Když si něco usmyslela, šla do toho naplno, bez ohledu na okolí.
„A co myslíš, že udělám já, až se dozví, že ses u nás schoval?“ zeptal se manžel pobaveně.
Tchán pokrčil rameny. „Počítám s tím, že mi to dá sežrat, ale zatím jsem potřeboval trochu klidu. Vím, že ji to brzy přejde a bude nadšená z nové kuchyně. Ale než se tak stane, raději budu mimo dosah.“
Měla jsem co dělat, abych se nerozesmála nahlas. Bylo zřejmé, že si s tchyní občas lezou na nervy, ale i přesto byl jejich vztah silný. Manžel zavrtěl hlavou a podal otci pivo.
„Tak dobrá, tati, udělej si pohodlí. Ale až ti máma zavolá, nezkoušej se vymlouvat, že tě odvezli mimozemšťani. To by ti neprošlo.“
A tak tchán strávil u nás dva týdny. Smáli jsme se, vzpomínali a vlastně to bylo fajn. Nakonec se s tchyní usmířili a ona byla nadšená, jak skvěle jim rekonstrukce vyšla. Ale musím říct, že tohle byla opravdu jedna z nejnečekanějších návštěv, jakou jsme kdy zažili.
