Článek
Když jsem si minulý týden balila kufry na dovolenou do italských Alp, těšila jsem se na typickou atmosféru plnou italského šarmu, dobré jídlo a perfektně upravené sjezdovky. Jenže realita mě pořádně překvapila. Sotva jsem vystoupila z autobusu v Livignu, slyším kolem sebe víc ruštiny než italštiny!
Nejdřív jsem si myslela, že se mi to jen zdá. Vždyť přece Rusové mají zakázáno cestovat do zemí EU kvůli sankcím, ne? Ale čím déle jsem se rozhlížela kolem, tím víc mi docházelo, že to není jen náhoda. Rusové byli všude - na sjezdovkách, v restauracích, v obchodech.
V hotelu jsem se dala do řeči s recepční Giuliou. Prý je to takhle celou sezónu. „Nevíme, jak se sem dostávají,“ krčila rameny, „ale jsou to jedni z našich nejlepších klientů. Utrácejí hodně a rádi si dopřávají luxus.“
To mi hlava nebere. Jak je možné, že se sem dostávají v takovém množství? Vždyť letecké spojení mezi Ruskem a EU je přerušené. Začala jsem pátrat a zjistila jsem, že mnozí cestují přes třetí země - třeba Turecko nebo Srbsko. Odtud pak pokračují do Itálie. Někteří prý mají i druhé občanství nebo dlouhodobá víza do schengenského prostoru.
Na sjezdovce jsem se dala do řeči s Dmitrijem, mladým Rusem z Moskvy. Prý sem jezdí každý rok a sankce ho nezastavily. „Vždycky se najde cesta,“ mrkl na mě spiklenecky. „A tady v Itálii nás vítají s otevřenou náručí.“
To mi potvrdil i majitel jedné z místních restaurací, Marco. „Podívejte, pro nás jsou to zákazníci jako každí jiní,“ vysvětloval mi. „Po dvou letech covidu a energetické krizi jsme rádi za každého, kdo přijede a utratí tu peníze.“
Chápu jeho pohled, ale stejně mi to nedá spát. Není to tak trochu obcházení sankcí? A co na to italská vláda? Když jsem se na to ptala místních, jen krčili rameny. Prý je to věc úřadů, ne jejich.
Musím říct, že mě to dost znepokojuje. Na jednu stranu chápu, že turistický průmysl potřebuje klienty, zvlášť po těch těžkých covidových letech. Ale na druhou stranu, neměli bychom být důslednější v dodržování sankcí? Vždyť byly uvaleny z nějakého důvodu.
Navíc, není to trochu nespravedlivé vůči těm Rusům, kteří skutečně respektují sankce a zůstávají doma? Tady potkávám samé bohaté Rusy, kteří si mohou dovolit obcházet pravidla. To mi přijde jako dvojí metr.
A co teprve, když jsem viděla, jak se někteří Rusové chovají. Většina byla v pohodě, ale pár jich bylo opravdu arogantních. Jako by jim patřil celý svět. To ve mně vyvolávalo smíšené pocity. Na jednu stranu jsem nechtěla generalizovat, na druhou stranu jsem cítila určitou hořkost.
Zajímavé bylo i sledovat interakce mezi Rusy a ostatními turisty. Většinou to bylo v pohodě, ale občas jsem zaznamenala napětí. Hlavně když přišla řeč na politiku. To pak atmosféra zhoustla rychleji než mlha nad sjezdovkou.
Co mě ale opravdu dostalo, bylo, když jsem zjistila, že někteří Rusové tady dokonce kupují nemovitosti. Prý je to pro ně dobrá investice a způsob, jak dostat peníze z Ruska. Místní realitní agent mi řekl, že zájem ruských klientů v posledním roce výrazně vzrostl.
To už mi přijde opravdu přes čáru. Není to přesně to, čemu měly sankce zabránit? Aby ruští oligarchové nemohli převádět své jmění do zahraničí? A tady to dělají přímo před očima všech.
Když jsem o tom mluvila s ostatními turisty, názory se různily. Někteří to viděli jako já - že je to obcházení sankcí a mělo by se s tím něco dělat. Jiní argumentovali, že obyčejní Rusové by neměli trpět za činy své vlády. A další prostě pokrčili rameny a řekli, že je jim to jedno, hlavně když si užijí dovolenou.
Já osobně z toho mám smíšené pocity. Na jednu stranu chápu, že ne všichni Rusové podporují politiku své vlády a že by možná nebylo fér je všechny házet do jednoho pytle. Na druhou stranu, sankce byly uvaleny z nějakého důvodu a takhle ztrácejí smysl.
Navíc mě znepokojuje, jak snadno se dají obejít. Pokud se Rusové v takovém množství dostanou do italských Alp, kam jinam se asi ještě dostanou? A co to vypovídá o efektivitě našich sankcí obecně?
Taky mě napadá, jaký vliv to může mít na místní komunitu. Jasně, teď jsou rádi za peníze, které tu Rusové utrácejí. Ale co když se z toho stane závislost? Co když se italská lyžařská střediska stanou tak závislá na ruské klientele, že to ovlivní i politické postoje Itálie?
A co teprve dopad na ceny? Už teď jsem si všimla, že ceny v Livignu jsou vyšší, než jsem čekala. Pokud sem budou dál proudit bohatí Rusové, nebudou za chvíli italské Alpy cenově nedostupné pro běžné Evropany?
Když o tom tak přemýšlím, uvědomuji si, že je to mnohem komplexnější problém, než se na první pohled zdá. Není to jen o tom, jestli tu Rusové mají nebo nemají být. Je to o efektivitě sankcí, o ekonomických dopadech, o politických vztazích mezi zeměmi.
Přesto si myslím, že by se tím někdo měl zabývat. Možná je čas, aby EU přehodnotila své sankce a našla způsob, jak je lépe vymáhat. Nebo aby alespoň vyjasnila, co je a co není přípustné.
Zatím si tu užívám lyžování a snažím se moc nepřemýšlet o politice. Ale ten pocit, že něco není v pořádku, mě neopouští. A až se vrátím domů, určitě se o tom pokusím zjistit víc. Protože tohle není jen otázka jedné lyžařské dovolené. Je to otázka principu a efektivity našich politických nástrojů.
A kdo ví? Možná příště, až pojedu na lyže, to bude zase úplně jinak. Možná tu Rusové nebudou vůbec, nebo jich tu bude ještě víc. Jedno je jisté - svět se mění rychleji, než stačíme sledovat. A někdy stačí jedna dovolená, abychom si uvědomili, jak moc.
