Článek
Nikdo o ni neprojevil zájem – bylo to prý moc práce, příliš odpovědnosti a žádné velké výhody. Já jsem se ale rozhodla to risknout. A jak se ukázalo, byla to ta nejlepší věc, co mě mohla potkat.
Když jsem oznámila, že do toho jdu, kolegové na mě koukali jako na blázna. „Vždyť to bude jen starost navíc!“ říkali. „Budeš se muset zodpovídat vedení, řešit složité úkoly a stejně ti za to nic nedají navíc!“ Jenže já jsem to viděla jinak. Cítila jsem, že bych mohla něco dokázat. Nebyl to jen posun v kariéře, ale i výzva, která mě lákala.
První dny nebyly lehké. Musela jsem se učit nové věci, organizovat si práci jinak než dosud a čelit pochybnostem nejen od ostatních, ale i od sebe samé. Ale už po pár dnech jsem si začala všímat něčeho zajímavého – měla jsem mnohem větší svobodu rozhodování než předtím. Měla jsem možnost ovlivňovat věci, které mě dříve jen frustrovaly. A co bylo nejlepší? Lidé si toho začali všímat.
Najednou se kolegové přestali tvářit, že jsem blázen. Začali si uvědomovat, že mám přístup k zajímavým projektům, že se mnou vedení komunikuje jinak, že se dostávám k informacím, ke kterým oni nemají přístup. Najednou začaly padat otázky: „A jaké to vlastně je?“ „To musí být zajímavé, co?“ „No, kdybych věděl, že to bude takhle, možná bych to taky zkusil…“
Najednou mi tu pozici všichni záviděli. Viděli jen ty výhody, ale už ne ten prvotní risk, který jsem podstoupila. Neviděli ty první stresující dny, kdy jsem se musela vypořádat s novou situací, kdy jsem měla pocit, že jsem si ukousla moc velké sousto. A přitom to byla právě ta fáze, která mě posunula nejdál.
Tahle zkušenost mě naučila několik věcí. Zaprvé – ne každá „nechtěná“ příležitost je špatná. Často se lidé bojí změn a nechtějí riskovat, i když by z toho mohli nakonec vytěžit spoustu dobrého. Zadruhé – když něco přijmeš s odvahou, lidé kolem tebe to brzy pochopí a začnou to vnímat jinak. A zatřetí – nikdy se neřiď názorem davu. Kdybych tehdy poslouchala všechny ty skeptické hlasy, zůstala bych na místě a přišla o jednu z nejlepších pracovních zkušeností svého života.
Dnes se na tuhle změnu dívám jako na jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem kdy udělala. A když slyším, jak mi kolegové zpětně říkají, že si to možná měli rozmyslet jinak, musím se jen pousmát. Někdy se totiž vyplatí jít proti proudu a vzít to, co ostatní přehlížejí. Protože právě tam se často skrývají ty největší příležitosti.
