Článek
Nikdy jsem nebyla žárlivá. Fakt ne. Nepatřím mezi ty ženy, co příteli kontrolují telefon, šmírují mu zprávy nebo ho vyslýchají, kde byl a s kým. Jenže někdy i ta nejpevnější důvěra dostane ránu, kterou jen tak nerozdýcháte. A přesně to se stalo mně.
Když jsme s Tomášem začali chodit, občas zmínil svoji bývalou přítelkyni. Nebylo to nijak dramatické, spíš takové neutrální zmínky typu „Jo, tohle místo znám, tam jsme kdysi byli s Klárou“ nebo „Moje ex měla tenhle parfém“. Neřešila jsem to. Každý má minulost. Navíc mě ujišťoval, že jejich vztah skončil dávno, v dobrém, a že už spolu nemají žádný kontakt.
A pak mi přišla ta zpráva.
Jeden nevinný večer, který všechno změnil. Byla to úplně obyčejná středa. Tomáš šel s kamarády na pivo, já si udělala pohodový večer doma – čaj, deka, oblíbený seriál. Když mi najednou zablikal mobil. Neznámé číslo. Otevřela jsem zprávu a zamrazilo mě.
„Ahoj, promiň, že píšu, ale měla bys vědět, že Tomáš se se mnou pořád vídá. Tvrdí mi, že jste jen kamarádi. Nechci ti kazit vztah, ale nechci být za blbce. Klára.“
Srdce se mi na chvíli zastavilo. Rukama mi projela husí kůže. Četla jsem tu zprávu pořád dokola a nemohla uvěřit vlastním očím. Klára? Ta Klára, co „už pro něj nic neznamená“? Ta Klára, se kterou „už nemá žádný kontakt“?
Přemýšlela jsem, co dělat. Psát jí zpátky? Počkat na Tomáše? Hrál si se mnou celou dobu?
Hledání pravdy
Nejsem hysterická, ale nejsem ani naivní. Nechtěla jsem dělat unáhlené závěry, ale zároveň jsem nemohla jen tak dělat, že se nic nestalo. Odpověděla jsem jí.
„Ahoj Kláro, díky za zprávu. Můžeš mi říct, jak často se vídáte?“
Odpověď mi přišla skoro okamžitě. „Občas zajdeme na kafe, někdy mi píše, když potřebuje s něčím pomoct. Nedávno mi dokonce řekl, že na mě pořád myslí. A že neví, co s vámi dvěma dál.“
V tu chvíli se mi udělalo fyzicky špatně. Hlava mi říkala „musíš být v klidu, než si to s ním vyjasníš“, ale tělo reagovalo jinak – ruce se mi třásly, žaludek se stáhnul do malého uzlíku.
Konfrontace
Když Tomáš přišel domů, čekala jsem na něj v obýváku. Nechtěla jsem scénu, nechtěla jsem křičet. Chtěla jsem jen pravdu.
„Tomáši, můžeme si promluvit?“ řekla jsem klidným hlasem, i když uvnitř mě to vřelo.
„Jasně, co se děje?“ usmál se a začal si zouvat boty.
„Napsala mi Klára.“
Viděla jsem, jak mu ztuhly rysy. Trvalo jen zlomek sekundy, ale ten výraz mě utvrdil v tom, že se tu něco děje. Nečekal to.
„A co chtěla?“ snažil se znít uvolněně, ale bylo znát, že je v pozoru.
Podala jsem mu mobil s otevřenou zprávou. Četl ji pomalu, pak ho odložil na stůl a povzdechl si.
„To je nesmysl,“ začal. „Jo, občas jsme si napsali, jednou jsme se potkali na kafi, ale já ti o tom neřekl, protože jsem věděl, že by tě to rozhodilo. Ale není v tom nic víc, fakt ne.“
Cítila jsem, jak se mi hrne krev do hlavy. „Takže mi tvrdíš, že spolu nemáte žádný kontakt, ale přitom si píšete? A vídáte se? Jak dlouho mi lžeš?“
„Nelžu ti, jen jsem ti to neříkal…“
„To je to samé, Tomáši! Pokud je to nevinné, proč jsi mi to neřekl?“
Mlčel. A to mlčení bylo horší než jakákoliv slova.
Důvěra, která praskla
Byla jsem v šoku. Celou dobu mi tvrdil, že je Klára minulost. A přitom ji udržoval ve svém životě. Ať už to bylo z nostalgie, z nejistoty nebo z nějakého tajného záložního plánu, jedno bylo jasné – nebyl ke mně upřímný. A to bolelo nejvíc.
Nešlo o to, že by mi jednou napsal nebo že by se s ní náhodou potkal. Šlo o to, že to tajil. Že se rozhodl, že to nemusím vědět.
„Víš co, Tomáši? Já nejsem ta, co bude čekat, až si vybereš, kdo je pro tebe důležitější. Pokud ti na mně záleží, tak to ukážeš skutky, ne slovy.“
Nevěděla jsem, co udělá. A popravdě, v tu chvíli jsem to ani nechtěla vědět.
A jak to bylo dál?
Druhý den ráno se snažil vše urovnat. Přísahal, že mu na Kláře nezáleží, že ji jen nechtěl ranit, a proto s ní zůstal v kontaktu. Že byl hloupý, když mi o tom neřekl. Že chce být se mnou.
A já? Trvalo mi dlouho, než jsem se rozhodla, co dál. Protože když jednou narušíte důvěru, už nikdy nebude tak pevná jako předtím.
Možná bych dokázala odpustit jednu lež. Ale ne to, jak se mnou manipuloval. Jak ze mě dělal blázna, zatímco udržoval něco, co nemělo v našem vztahu místo. A tak jsem si sbalila věci a odešla.
Protože já chci někoho, kdo si je jistý, že chce být se mnou. Ne někoho, kdo si nechává otevřená zadní vrátka.
