Článek
Byla to naše společná představa, náš cíl, ke kterému jsme směřovali. Jenže když přišel okamžik, kdy se sen měl stát skutečností, stalo se něco, co bych v životě nečekala. A ten pocit, když jsem to zjistila, se mi navždy vryl pod kůži.
Dlouho jsme počítali každou korunu. Já měla obyčejnou práci, on měl víc možností, a tak jsem byla ta, kdo se pořád snažil dohnat jeho tempo. Připadala jsem si, jako když běžíte závod a máte těžší boty než všichni ostatní. Přesto jsem věřila, že to zvládneme – že až přijde den D, budeme stát bok po boku a nastoupíme do letadla spolu. Držela jsem se té představy jako posledního lana, i když realita byla tvrdší než katalog plný exotických fotek.
Měsíce ubíhaly a já pořád odkládala drobné částky stranou. Byly to večery bez kina, obědy v krabičce, místo nového kabátu starý ze skříně. On se tvářil chápavě, někdy mě poplácal po zádech, jindy mi připomněl, že „už by to chtělo“. Věřila jsem, že to je jen tlak z očekávání. Nikdy mě nenapadlo, že by ten sen mohl uskutečnit beze mne. Dokud se to nestalo.
Jednoho rána jsem našla v kuchyni na stole lístek. Nebyla to žádná velká slova, jen strohý vzkaz, že už dál čekat nemůže. Že letí, protože Bali je jeho sen, a že doufá, že to pochopím. V tu chvíli jsem se musela posadit, protože se mi podlomila kolena. Tři roky jsem žila pro něco, co se zhroutilo během jediného okamžiku. A ještě horší bylo, že ten, kdo to celé rozmetal, byl člověk, kterého jsem měla nejblíž.
Trvalo dlouho, než jsem dokázala vstát a přestat se dívat do prázdna. Nejvíc bolelo, že to nebyla jen dovolená, o kterou jsem přišla. Byla to důvěra, která se rozsypala jako sklenička spadlá na zem. Všechno, co jsme spolu plánovali, najednou ztratilo váhu. Bali se stalo symbolem toho, že sny nelze odkládat na neurčito a že někdy zjistíte, jak moc jste v příběhu sami, až když se z něj ten druhý vypíše.
Dnes už to neberu jako zradu, spíš jako lekci. Vysněná dovolená se rozplynula, ale zůstalo poznání, že skutečná cesta nezačíná letenkou. Začíná ve chvíli, kdy víte, kdo je ochotný kráčet s vámi, i když tempo není stejné. A někdy je lepší zůstat doma, než zjistit až na letišti, že ten druhý už dávno sedí v letadle bez vás.
