Článek
Nikdy jsem nebyla člověk, který by si půjčoval. Raději jsem si na věci našetřila, než abych se zadlužila. Jenže někdy život přinese situace, které prostě sami neutáhnete, a tak jsem se ocitla v bance, poprvé v životě, s žádostí o úvěr.
A musím říct, že jsem do poslední chvíle netušila, jak to celé dopadne. Nevěděla jsem, kolik mi vůbec schválí, ani jaké budou podmínky. Měla jsem obavy, ale zároveň jsem doufala, že to vyjde. No a co se stalo nakonec, to mě samotnou překvapilo.
Byt jako start, ale…
Celé to začalo tím, že jsem zdědila byt po prarodičích. Možná by se mohlo zdát, že to je výhra – vždyť kdo by nechtěl vlastní bydlení, že? Jenže ten byt byl v hrozném stavu. Elektrické rozvody dosluhovaly, podlahy byly zničené, koupelna vypadala, jako by se v ní zastavil čas někdy v osmdesátkách. Bylo jasné, že bez pořádné rekonstrukce se tam bydlet nedá.
Měla jsem našetřeno něco málo, ale ani zdaleka to nestačilo na všechny potřebné opravy. A tak padlo rozhodnutí – půjdu do banky a zkusím štěstí. Nečekala jsem žádné zázraky, chtěla jsem si půjčit částku, která by pokryla jen to nejnutnější.
První krok: Banka a moje obavy
Vstoupila jsem do banky s trochu staženým žaludkem. Přece jenom jsem o úvěrech slyšela ledacos – že schvalování je složité, že vám nabídnou nevýhodné podmínky, že člověk musí vyplnit hromadu papírů a nakonec mu to stejně nemusí vyjít.
Posadili mě ke stolu a přede mnou seděla bankovní poradkyně. Byla celkem milá, což mě trochu uklidnilo. Začala se mě ptát na klasické věci – na co úvěr potřebuji, jaké mám příjmy, jestli mám nějaké jiné závazky. Odpovídala jsem poctivě a celou dobu jsem si říkala, jestli to všechno k něčemu bude.
Nakonec mi řekla, ať si představím částku, kterou bych potřebovala.
„Nejradši bych si půjčila půl milionu,“ řekla jsem.
Nevím proč, ale čekala jsem, že se na mě podívá s pochybnostmi nebo že řekne něco jako: „To nebude možné.“ Místo toho přikývla a pokračovala v rozhovoru.
Klíčová věta, která všechno změnila
Pak přišla otázka, která rozhodla o všem.
„Máte nějaké úspory?“ zeptala se. Trochu jsem zaváhala. Netušila jsem, jestli je lepší přiznat pravdu, nebo se tvářit, že nemám nic, aby mi banka raději půjčila víc. Nakonec jsem se ale rozhodla říct to, jak to je.
„Ano, mám něco našetřeno. Dvě stě tisíc,“ odpověděla jsem.
Tohle bylo to, co všechno změnilo.
Poradkyně se usmála a kývla hlavou. „To je dobrá zpráva. Máte vlastní úspory, díky tomu vám můžeme nabídnout nejen lepší podmínky, ale i vyšší částku.“
Najednou mi na stole přistála nabídka na úvěr ve výši osm set tisíc korun. A to s úrokem, který byl mnohem lepší, než jsem si dokázala představit.
Pak přišla nečekaná nabídka
Chvíli jsem na tu částku jen koukala. Osm set tisíc? To bylo o tolik víc, než jsem původně chtěla! Najednou mi hlavou probíhalo, co všechno bych mohla udělat. Mohla bych opravit nejen elektroinstalaci a koupelnu, ale i kuchyň a podlahy. Najednou by ten byt mohl být opravdu jako nový.
Poradkyně mi vysvětlila, že tím, že už mám vlastní úspory, banka vidí, že si peněz vážím a že budu schopná splácet. A to byl klíčový faktor.
Jak jsem se rozhodla?
Bylo to lákavé. Mít možnost zrekonstruovat celý byt a nebát se, že mi na něco nezbyde. Jenže jsem si taky uvědomovala, že čím víc si půjčím, tím víc budu muset splácet. A tak jsem si nakonec půjčila „jen“ těch půl milionu, které jsem původně plánovala.
Díky tomu, že jsem měla dobré podmínky a rozumný úrok, jsem si mohla nastavit splátky tak, abych je zvládala bez problémů. Byt jsem opravila, přestěhovala se a teď konečně bydlím ve svém.
Tahle zkušenost mi ukázala několik důležitých věcí:
1. Vlastní úspory jsou tedy obrovská výhoda. Pokud můžete, vždy si něco odkládejte. Banky se na vás dívají úplně jinak, když vidí, že umíte s penězi zacházet.
2. Nebojte se říct si o víc. Když jdete do banky s žádostí o úvěr, zkuste to nebrat jako boj, ale jako spolupráci. Pokud máte dobré argumenty, banka vám může nabídnout lepší podmínky.
3. Upřímnost se vyplatí. Kdybych se snažila něco předstírat, možná bych nakonec dostala horší nabídku.
4. Důležité je si spočítat, co zvládnete splácet. I když vám nabídnou víc, neznamená to, že musíte vzít maximum. Raději méně a v klidu než víc a s obavami.
Nikdy bych nevěřila, že mi banka nabídne víc, než jsem chtěla. A už vůbec bych nečekala, že rozhodující bude právě to, že jsem si uměla něco našetřit.
Pokud vás někdy čeká žádost o úvěr, určitě se na to připravte. Buďte upřímní, mějte přehled o svých financích a přemýšlejte nad tím, kolik si skutečně potřebujete půjčit. A hlavně – nebojte se zeptat na lepší podmínky. Možná budete stejně překvapení jako já.
