Článek
Bydlím v řadovém domku na předměstí už dvacet let. Znám každého souseda, každý strom, každou kočku, co se tu potuluje. Myslela jsem, že už mě nemůže nic překvapit. Ale to, co se stalo minulý týden, mi vyrazilo dech.
Sousedka Iveta je sympatická čtyřicátnice. S manželem Josefem žijí vedle nás už pět let, mají dvě děti a navenek působí jako dokonalá rodina. Josef pracuje jako řidič kamionu, často je pryč na dlouhých cestách. Iveta se zatím stará o děti a domácnost.
Ten den začal úplně normálně. Bylo teplo, větrala jsem a zalévala muškáty v oknech. Najednou jsem uslyšela zvláštní zvuk - jako když někdo ťuká na okno. Podívala jsem se ven a v tu chvíli jsem ztuhla. V okně protějšího domu stála Iveta. Úplně nahá.
„Josífku!“ volala nadšeně a mávala. Jenže v tu chvíli se místo Josefa v okně objevila jeho maminka, která měla klíče od domu a přišla zalít květiny, když byl syn na cestách. Obě ženy na sebe zůstaly zírat v naprostém šoku.
To, co následovalo, bylo jako scéna z nějaké trapné komedie. Iveta se snažila rychle schovat za záclonu, ale jak byla nervózní, zamotala se do ní a spadla. Tchyně začala ječet něco o morálce a slušném chování. A já? Stála jsem tam s konví v ruce jak solný sloup a nemohla uvěřit vlastním očím.
Během pěti minut byla vzhůru celá ulice. Paní Horáková vyběhla ven s tím, že slyšela křik. Pan Novotný vykoukl z okna, jestli se někomu něco nestalo. A do toho všeho vyšla Iveta před dům, už oblečená, rudá jak rak, a snažila se tchyni vysvětlit, že to mělo být překvapení pro Josefa, který se měl vrátit z cesty.
„Já myslela, že už je doma,“ vzlykala Iveta. „Chtěla jsem mu udělat radost, vždyť jsme manželé!“ Tchyně ale zuřila dál. „Takhle se chovat! Co kdyby tě viděly děti? Nebo sousedi?“ V tu chvíli jsem radši dělala, že nic nevidím, a zmizela zpátky do domu.
Večer už to věděla celá ulice. Každý tu historku trochu přikrášlil. Někdo tvrdil, že Iveta tančila u okna, jiný že dokonce vyběhla nahá na ulici. Pravda byla prostší - jen chtěla překvapit manžela a všechno se pokazilo.
Josef se vrátil o dva dny později. To už byla jeho matka připravená - volala mu hned, jak se to stalo, celá bez sebe z toho „nemravného chování“ jeho ženy. Chudák Iveta se dva dny neukázala venku. Když jsem ji zahlédla v okně, měla opuchlé oči od pláče.
Včera jsem ji potkala u popelnic. Vypadala zničeně. „Víš,“ řekla mi tiše, „já jen chtěla, aby věděl, že na něj pořád myslím. Že ho miluju i po těch letech. Ale teď se na mě tchyně nemůže ani podívat a sousedi si šuškají za zády.“
Musela jsem se usmát. „Iveto, věř mi, za měsíc si na to nikdo nevzpomene. A upřímně? Většina ženských v ulici ti závidí, že máš odvahu udělat něco takového pro chlapa.“
A víte co? Měla jsem pravdu. Josef se po počátečním šoku postavil za svou ženu. Tchyni řekl, že je rád, že má manželku, která ho pořád dokáže překvapit. A ostatní sousedi? Ti už mají nové téma - pan Novotný si pořídil papouška, který umí nadávat.
Iveta se pomalu vrací do normálu. Včera věšela prádlo na zahradě a dokonce se smála. Jen tchyně od té doby chodí zalévat květiny jedině po telefonu.
Někdy v noci, když nemůžu spát, si na tu scénu vzpomenu a musím se smát. Představuju si, jak by to dopadlo, kdyby se něco podobného stalo mně. Asi bych se odstěhovala na druhý konec republiky. Ale Iveta? Ta to zvládla se ctí.
A tak když teď vidím Ivetu s Josefem, jak se drží za ruce na procházce, jsem ráda, že to dobře dopadlo. V době, kdy se každé druhé manželství rozpadá, je fajn vidět pár, který se snaží udržet jiskru. I když to občas znamená nahotu v okně a šokovanou tchyni.
Tento příběh píšu jako důkaz, že láska někdy dělá věci, které se ostatním můžou zdát šílené. Ale dokud nikomu neubližujeme, měli bychom být tolerantní. A možná se i poučit - třeba ne zrovna nahotou v okně, ale tou odvahou ukázat partnerovi, že ho pořád milujeme.
A Ivetě? Té vzkazuju - hlavu vzhůru! Za pár let se tomu všichni zasmějeme. A kdo ví? Možná jsi inspirovala další páry v ulici, aby své manželství trochu oživily. Jen příště, prosím, nejdřív zkontroluj, kdo je skutečně doma.
Zdroje: Autorský text
