Článek
Vše probíhalo v klidu a pohodě. Kluci louku stihli dopást s prvním sněhem.
Další rok, i díky nim, se na louce stal skutečný zázrak. Počet kvetoucích orchidejí poprvé vysoko překročil tisícovku! A na rozdíl od let minulých už to nebyli takoví neduživí chcípáčci, sotva vykukující z okolní trávy.
Co vám budu povídat! Kvetoucí louka byla nádherná. Fascinující!
Opět zástupy zvědavců a milovníků přírody.
To podzimní přepásání bylo tím správným kořením 😊
Jaky sem musíme dát i letos!
Samozřejmě!
Hned, jak orchideje odkvetly, jsme louku posekali, usušili a uklidili.
V druhé půlce srpna dost pršelo, tak otava rychle narostla.
V září jsme přivedli kluky.
Opět z nich byla atrakce. Našlo se pár pitomců, co lezli do ohrady a s jaky se fotili. Pár jedinců, kteří měli místo mozku „šitstorm“, je dokonce tahalo za rohy!
Jinak flegmatická zvířata začala být neklidná a mrzutá.
Pohár trpělivosti přetekl!
Stavíme na Pařezovském kopci ohradu, přeháníme ovce a začínáme skládat ohradu starou.
Zvoní telefon.
Paní Jančová. Stará Huť.
„Průšvih! Klucííí vyskočili z vohrady a utekli!“
„Jak vyskočili? Proč vyskočili? Kam utekli?“
„Ségra běží za nima!“
„Kam běží?“
„Do Nemanic!“
„Jedeme tam!“
Všeho necháváme, skáčeme do auta.
Na Starou Huť je to z Pařezovského kopce bezmála dvacet kilometrů. Přes Nový Kramolín, bývalý Valtýřov, bývalý Nuzarov, přes hlavní hřeben Českého lesa, pod Vranovské sedlo dolů do nivy Nemanického potoka. Cesta celkem rozbitá. Přesto jsme zcela jistě překročili konstrukční rychlost našeho motorového kočáru 😊
Poslední zátočina před Novosedly. Před námi se otevírá široké údolí.
Rozhlížíme se.
Snad už kluci nejsou v Reichu. K hranici je to z louky tak pět kilometrů. Když to jak rozparádí, může běžet až 40 km/h!
„Támdle jsou!“
Právě přeskakují Novosedelský potok. Za nimi dobíhá člověk. To bude sestra paní Jančové!
Na silnici vedle blikají modré majáky. Policie!
Jedeme dolů.
Sjíždíme na louku.
„Doprdele, nemáme ohlávky!“
Máme v autě jen menší na koně.
Jaci mají hlavy mnohem větší a širší.
Skvělý!
Vodítka naštěstí máme!
Dojíždějí policisté.
Beru ohlávky a utíkám ke cválajícím jakům. Volám na paní Jančovou, ať se zastaví!
Paní Columbová zatím něco řeší s policisty.
Už běží za mnou.
Jaci zastavují.
Okamžitě zaujímají kruhovou obranu.
Parádní pohled!
Uřícení a napružení jaci. Hlavy nahoru. Mohutné rohy trčí k nebi.
Zdají se mnohem větší než ve skutečnosti!
Jsou monumentální!
A s masivem hory Starý Herštejn se zříceninou stejnojmenného hradu na vrcholu, to je panoráma!
STOP! Konec kochání! Řešme problém!
Dobíhá paní Columbová.
Beru ohlávku s vodítkem. Jdu k Hádesovi. Cestou uvazuju vodítko k ohlávce.
Hádes je vzteklý.
Nevadí. Času dost.
Chytám za roh Hermese. Okamžitě ztuhne. Nasazuju ohlávku. Je malá!
Přes nos to je celkem ok, ale zavázat na týle téměř nejde.
Po chvilce kouzlení se mi to povede. No, ale drží to na kousku!
Paní Columbová si bere Hermesovo vodítko a podává mi další ohlávku.
Teď Fíka.
To je snadné. Nasazuju ohlávku. No a tu už nezavážu!
Fík má hlavu ještě větší než Hermes.
Jsme v rejži. Jsme v rejži.
Pohled mě padne na mé boty. Mám kanady. Tam je dlouhé šněrování!
Řežu jednu tkaničku. Zavazuju s ní ohlávku.
Takovej bejk a povedeme ho na tkaničce od bot?
Proč ne?
Paní Columbová si bere i Fíkovo vodítko!
Tak a teď toho morouse.
Chvíli trvá, než se nechá chytit.
Musím ho vzít za roh. To nemá rád.
Jakmile roh držím, zaboří nos do země.
Abych mu nemohl nasadit ohlávku.
Čekám.
Trochu hlavu zvedá. Zkouším nasadit ohlávku.
Nejde to.
Jak by řekl vietnamský stánkař, „ochlafka ďobry, ty moc velký!“
Hele, jinou nemáme!
Nastavuju ohlávku druhou tkaničkou.
Po chvíli přemlouvání a diskuzí hotovo.
Nó!
Další rohatá vobluda vedená na tkaničce…
Můžeme vyrazit zpátky na Starou Huť.
Jdeme k silnici.
Policisté, že nás doprovodí.
Paráda!
Berou paní Jančovou do auta. Ta už se dneska proběhla do sytosti 😊
Vyrážíme za eskortou.
Kluci opatrně, jo?
Náš průvod budí samozřejmě značnou pozornost.
Nejen na silnici. I v Nemanicích a na Nové Huti 😊
Za půl hodiny jsme zpátky v ohradě.
Pouštíme kluky. Okamžitě se jdou vyválet…
Tak co se tu stalo?
Paní Jančová povídá:
„Napřed tu okukovalo pár lidí. Klucíí se pásli tady nahoře u lesa. Lidi nasedli do aut a odjeli. Myslela jsem, že si klucíí lehnou. Štelovali se tak. Najednou zvedli hlavy. Něco drnčelo. Na cestě od Jindřichovky.
Von to ňákej chlap na kole. Strašně mu drnčel blatník. Fakt strašně.
Sotva projel tady nahoře, klucíí se rozběhli tady dolů. Přeskočili zídku, přeskočili potok.
Chlap jel dolů do Nemanic. Klucíí furt běželi. Myslela jsem, že se zastaví u plotu. Ale ne. Přeskočili ho!
A běželi do Nemanic! A ségra za nima!“
No a policisté právě projížděli přes Nemanice směrem na Vranovské sedlo a viděli, jak jaci běží po louce. Tak si řekli, že raději počkají, aby jim případně zabránili vběhnout na silnici.
No a akorát jsme tam přijeli my…
Kluci už tam sezónu dopásli v klidu, ale od následujícího roku po nich převzaly štafetu mladé jačice.
K těm nikdo neleze. Nejsou tak atraktivní, a hlavně ve stádě se vždy najde jedna dvě, co lidi rády straší už u plotu 😊
