Článek
Když opadá listí a ráno je na trávě jinovatka, většina houbařů považuje sezónu za uzavřenou. Je to škoda. Pozdní podzim a mírná zima mají své vlastní houby, které teplo a sucho léta nesnášejí a naopak jim vyhovuje chlad a vlhko. A protože je v lese méně lidí, často je najdete v krásném množství.
Hlíva ústřičná: houba, která má ráda zimu
Hlívu ústřičnou (Pleurotus ostreatus) zná většina lidí z obchodu. Ve volné přírodě ale roste právě v chladné části roku, nejčastěji od listopadu do března. Najdete ji na kmenech a pařezech listnatých stromů, hlavně buků, topolů a vrb, v trsech šedých až hnědých „lastur“ nad sebou. Docela dobře snáší i mráz. Zmrzlé plodnice po roztátí často pokračují v růstu.
Sbírejte mladé a pružné kusy. Starší hlívy jsou tuhé a často v nich žijí drobní brouci.
Penízovka sametonohá: houba pod sněhem
Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) je jednou z mála hub, které opravdu rostou v zimě. Má medově oranžové, lesklé, lehce slizké klobouky a typický tmavý sametový třeň. Roste v trsech na vrbách, topolech, bezu nebo jilmech, často podél potoků. Zmrznout a znovu roztát jí nevadí, a tak ji lze najít i v lednu pod tenkou vrstvou sněhu.
Zajímavost: světlé, tenké „nudličky“ enoki, které se prodávají v asijských obchodech, jsou ve skutečnosti pěstovaná penízovka. Vyrůstá ve tmě a v nádobách, proto vypadá úplně jinak než ta lesní.
Pozor na záměnu. Na dřevě ve stejnou dobu roste i čepičatka jehličnanová, smrtelně jedovatá houba se stejnými jedy jako muchomůrka zelená. Má hnědé klobouky a na třeni prsten nebo jeho zbytky. Penízovka prsten nemá. Pokud si nejste stoprocentně jistí, houbu nesbírejte.
Čirůvka fialová: podzimní fialka v jehličí
Čirůvka fialová (Lepista nuda) se objevuje od října až do prvních silnějších mrazů. Roste v jehličnatých i listnatých lesích, v parcích i na kompostech, kde se jí daří v rozkládajícím se listí. Celá je fialová až lilková, starší plodnice blednou do hnědé. Má výraznou, lehce ovocnou vůni.
Čirůvka je chutná, ale musí se důkladně tepelně upravit. Syrová nebo nedovařená může způsobit zažívací potíže.
Václavka: poslední velká úroda roku
Václavky jsou houby, na které mnoho houbařů čeká celý podzim. Rostou v obrovských trsech na pařezech, kořenech i živých stromech a jejich hlavní vlna přichází obvykle v říjnu, v teplejších letech ale vydrží i do listopadu. Mladé uzavřené klobouky se hodí do polévky, na smaženici i k nakládání.
Platí u nich jedno pravidlo bez výjimky: václavky se musí vařit dlouho, nejméně dvacet minut. Nedovařené způsobují nepříjemné zažívací potíže, a to i lidem, kteří je jinak jedí bez problémů.
Jak houbařit v chladu
V pozdní sezóně se vyplatí hledat jinde než v létě. Místo mechu a jehličí se dívejte na kmeny, pařezy a padlé dřevo, protože většina zimních hub roste právě na dřevě. Dobrým místem jsou břehy potoků s vrbami a olšemi, okraje lesů a parky se staršími stromy. Nejlepší je jít pár dní po oblevě nebo po dešti.
Košík tedy ještě nemusíte uklízet. Les se v listopadu jen ztiší, houby v něm rostou dál.
