Hlavní obsah

Houby v české kuchyni: od kulajdy po smaženici

Foto: Chmee2, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Češi loni nasbírali přes dvacet tisíc tun hub. Co s nimi dělali naše babičky a proč máme houbaření v krvi víc než skoro kdokoli jiný v Evropě?

Článek

Kdo vyrůstal v Česku, ten to zná: první pořádný déšť na konci léta a v pondělí ráno jsou lesy plné aut s košíky na zadním sedadle. Houbaření je pro nás víc než koníček. Je to národní sport, rodinná tradice a způsob, jak si na podzim naplnit spíž.

Národ houbařů

Čísla to potvrzují. Podle průzkumu Ministerstva zemědělství a Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity vyrazilo v roce 2024 na houby 68 procent českých domácností. Dohromady nasbíraly 21 300 tun hub, v průměru téměř sedm kilogramů na domácnost. Každý obyvatel navštívil les v průměru 44krát za rok.

V mnoha evropských zemích je podobné nadšení nemyslitelné. Někde je sběr hub omezen kvótou na kilogramy, jinde je vnímán spíš jako podivný zvyk venkovanů. U nás je volný sběr pro vlastní potřebu samozřejmostí.

Kulajda: jižní Čechy v talíři

Nejslavnější českou houbovou polévkou je kulajda. Pochází z jižních Čech a je to hustá, smetanová polévka s brambory, houbami, koprem a zastřeným vejcem. Typická je její lehce kyselá chuť, kterou dodá ocet. Dobře uvařená kulajda je jemná, a přitom sytá.

Do kulajdy se tradičně dávají čerstvé houby, ale v zimě se používají i sušené. Kopr je povinný, bez něj by to prostě kulajda nebyla.

Smaženice a houbový kuba

Smaženice je jídlo houbařské sezóny. Na cibulce se orestují nakrájené houby, často to, co se v košíku sejde, a nakonec se do nich vmíchají vejce. Jednoduché, rychlé a podle mnoha houbařů nejlepší způsob, jak ochutnat čerstvé houby.

Houbový kuba je naopak jídlo zimní a sváteční. Kroupy se smíchají s namočenými sušenými houbami, cibulí, česnekem a majoránkou a zapečou se v troubě. V jižních Čechách patřil kuba k typickým štědrovečerním jídlům ještě v době, kdy kapr se salátem nebyl standardem. To se změnilo až po druhé světové válce. V severních Čechách se podobnému jídlu říkalo houbovník a přidával se do něj starý chléb a kousky uzeného.

Sušení jako životní nutnost

Bez sušených hub by se česká kuchyně neobešla. Navlékání plátků hub na nit a jejich věšení nad kamna bylo v mnoha domácnostech podzimním rituálem. Sušené houby vydrží měsíce a jejich chuť je ještě intenzivnější než u čerstvých. Ve sklenici na polici čekaly na zimu, kdy se z nich vařila polévka, omáčka nebo právě kuba.

Dnes už používáme sušičky na ovoce a houby a sklenice místo plátěných pytlíků. Princip ale zůstává stejný jako před sto lety.

Bezpečnost na prvním místě

Houbaření má i stinnou stránku. Každý rok končí v nemocnicích lidé, kteří si spletli jedlou houbu s jedovatou. Základní pravidlo zní: sbírejte jen to, co bezpečně znáte. Muchomůrka zelená je stále nejnebezpečnější houbou našich lesů a záměna s jedlými druhy může mít fatální následky.

A pak už jen zbývá vrátit se domů, rozložit úlovek na noviny a začít přemýšlet, jestli to bude kulajda, nebo smaženice.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz