Článek
Když se v Číně řekne lingzhi, nikdo si nepředstaví obyčejnou houbu. Lesklá, jakoby nalakovaná plodnice v barvě vínové červeně byla po staletí symbolem štěstí, moudrosti a dlouhého života. Japonci jí říkají reishi, botanici Ganoderma lucidum a čeští houbaři lesklokorka lesklá.
Houba v nejstarší čínské lékopisné knize
Lingzhi najdeme už v Shennong Ben Cao Jing, nejstarší dochované čínské knize o léčivých látkách z přelomu letopočtu. Autoři v ní dělili suroviny do tří skupin a lingzhi zařadili mezi ty nejvyšší, tedy mezi látky, které se podle tehdejší představy mohly užívat dlouhodobě.
Na tom, že se k ní dostali hlavně urození, měla podíl i příroda. Divoká lingzhi byla vzácná a nález se považoval za šťastné znamení. Houba se proto objevuje na malbách, výšivkách i v architektuře a její zaoblený tvar připomíná také tradiční čínské žezlo žu-i, symbol přání „ať se vše daří podle tvé vůle“.
Jak ji poznat v lese
Lesklokorka lesklá u nás roste, ale hojná není. Hledat ji můžete hlavně na pařezech a bázích listnáčů, nejčastěji dubů, v teplejších oblastech. Pozná se snadno: klobouk má ledvinitý až vějířovitý, na povrchu lesklý, jako by byl natřený lakem, v odstínech od rezavé po tmavě červenohnědou, s okrajem často světlejším. Na rozdíl od většiny hub je tuhá až dřevnatá. Jíst se nedá a k ničemu podobnému ani neláká.
Pozor na záměnu s příbuznou lesklokorkou ploskou, která je u nás velmi hojná. Ta ale lesk nemá a její klobouk je matný, hnědý a plochý.
Od vzácnosti k pěstování
Po většinu historie byla lingzhi drahá, protože se dala jen nasbírat. Spolehlivě ji pěstovat se lidé naučili až ve druhé polovině 20. století. Dnes roste na dřevěných polenech nebo na pilinovém substrátu a největšími producenty jsou Čína, Korea a Japonsko.
Pěstuje se ale i v Evropě, i když v mnohem menším měřítku. V Rakousku se jí věnuje například firma Tyroler Glückspilze, která ji zpracovává v bio kvalitě. Evropské pěstování má výhodu kratší a lépe kontrolovatelné cesty od substrátu ke spotřebiteli, a to je u hub, které dokážou z prostředí vstřebávat těžké kovy, docela podstatné.
Co na ni říká věda
Reishi je dnes jednou z nejzkoumanějších hub vůbec. Vědce zajímají hlavně dvě skupiny látek: polysacharidy (zejména beta-glukany) a triterpeny, které dávají houbě typickou hořkou chuť. Většina výsledků ale zatím pochází z laboratorních pokusů a menších studií. Na jednoznačné závěry u lidí bude potřeba ještě řada let výzkumu, a kdo by tvrdil opak, přeháněl by.
Jedno se jí ale upřít nedá: málokterá houba dokázala dva tisíce let fascinovat císaře, malíře, léčitele i dnešní vědce.
