Článek
Dále by neměl uvádět zjevné nepravdy nebo lépe řečeno pocity, byť jsou, u části české veřejnosti, brány jako nezpochybnitelné. A nakonec, což bývá nejtěžší, by měl nabídnout i druhý pohled, nejlépe konzultovaný s nějakým zkušeným člověkem nebo opřený o vysvětlení orgánu, kterého se článek týká. Tedy pokud onen úřad nemá, s tím či oním informačním webem, špatné zkušenosti.
Reakce na článek Rusko zve Čechy. Ale musí o sobě prozradit úplně všechno, zveřejněného na Seznam Zprávy 7. ledna 2025.
Na rozdíl, od článku Seznam Zpráv a jeho spoluautorů, nejsem odborník na Rusko. „Jenom“ v Rusku žiji. Prošel jsem si mnoha úředními jednáními, jak v Česku, před získáním víza, tak i, a to hlavně, po přestěhování do Ruska.
Nepravdivé nebo matoucí informace v článku
Jednostranně zaměřená práce zavání propagandou, nehledě na to, že se, v takovém pojetí, nutně musí opírat o informace pouze jedné zainteresované strany. Což nikdy není ideální informační zdroj. Dokonce ani Rusko není ztělesněním Pekla na Zemi, i když se to tak může, podle komentářů pod článkem, jevit. Ostatně působení na čtenáře by si měl každý novinář být vědom. Nepíše jen pro sebe, má obrovský vliv na čtenářskou obec svého vydavatele.
Nadpis je jako výloha, prodává článek. Pokud v něm napíšete hned dvě demagogie, nedá se očekávat, že zbytek bude seriózní. Rusko nezve jen Čechy, jak by se mohlo zdát /i když, v rozporu s nadpisem, se o tom, v další části článku, píše/. Možnost částečně zjednodušeného přestěhování se do Ruska se, podle rozhodnutí ruské vlády, týká 47 zemí. Lépe by se hodil nadpis Rusko zve Američany, Francouze, Němce… Protože z těchto zemí se sem lidé stěhují více než z České republiky. Dokonce se domnívám, že se snad ani z Česka neočekává v Rusku vážný zájem. To jen velvyslanectví splnilo svou povinnost, když, stejně jako v dalších 46 zemích, zveřejnilo formulář. Vzhledem k tomu, že výnos prezidenta Vladimíra Putina je znám už půl roku, je to dost pozdě.
Co se týče strašení mobilizací /neříkal náhodou premiér Petr Fiala něco o prodavačích strachu?/, o kterém je decentní zmínka pod úvodní fotkou, a kterou berou čtenáři vážně /komentáře pod článkem jsou nedílnou součástí. Je na nich vidět, jaký efekt pisatel zamýšlel a vyvolal/, je to obecně přijímaná fáma, která se těžko vyvrací. Například, v mém případě, bude možnost požádat o ruské občanství, a samozřejmě si ponechat české, nejdříve za více než pět let. To mi bude 61 let a věk pro odvod do armády je zde ohraničen 55. rokem muže. Takže teoreticky, i kdybych nyní měl ruské občanství, už by mě ruská armáda nemohla naverbovat na základní vojenskou službu /ZVS/, která je tu dvanáctiměsíční. Je sice pravda, že někteří cizinci dostávají nabídku odejít na frontu, ale to jsou jen ti, co se dopustili nějakého trestného činu, nebo jsou zde nelegálně, a je vydáno soudní rozhodnutí o jejich deportaci do země původu. Faktem je, že i v této oblasti přituhuje a novopečení občané RF, zvláště z bývalých asijských republik SSSR, dostávají s ruským pasem i povolávací rozkaz na ZVS. Čech, bez ohledu na věk, se může dobrovolně přihlásit do Speciální operace, pokud chce získat občanství ve zrychleném řízení. Já osobně tuto variantu nedoporučuji, protože dotyčný se tím dopouští trestného činu podle českých zákonů a uzavírá si tím možnost navštěvovat Česko. Přeci jen nakonec boje ustanou a leckteří budou chtít pokračovat v obchodních stycích nebo navázat nové. Žádná válka netrvá věčně.
„Čím známější tvář, tím lepší. Důvod? Poslouží propagandě, shodují se experti.“
Naprosto nesouvisející, dlouhá a zavádějící věta v druhé polovině článku tvrdí, že známé české osobnosti „budou budou vozit jako opičky v cirkuse a ukazovat je veřejnosti domácí i zahraniční.“ Je pravda, že známí západní herci dělají Rusku dobrovolně propagandu, ale ti dostali občanství přímo od Vladimíra Putina a nově zaváděné řízení pro cizince, o němž je článek, s tím absolutně nesouvisí.
Zájemce si, prý, velvyslanectví, pořádně proklepne. Jak se to vezme. Podle výnosu ruského prezidenta může o vízum požádat člověk, který souhlasí s ruskými morálními hodnotami, jakkoliv si o nich, vážení čtenáři Seznamu, mohou myslet cokoliv. Takové je oficiální ruské označení. Slyšel jsem vyjádření několika ruských právníků, že pouhé písemné prohlášení žadatele je naprosto absurdní a nemá oporu v ruském zákonodárství. Je tudíž logické, že je třeba fakticky doložit, jak na tom jste, jak žijete. Dosavadní cizinci, kteří ze stejných důvodů, kvůli kterým Putin vydal výnos /nikoliv dekret, to je jiná zákonná norma/, žijí v Rusku, museli pokaždé doložit, jak jim bylo v zemi původu ubližováno, z hlediska ruských morálních hodnot. Že třeba jejich dítě bylo, například v USA, nuceno učiteli a lékaři ke změně pohlaví. A museli předložit písemné či jiné důkazy.
„Drastickou lékařskou prohlídku“ je v Rusku povinen absolvovat každý člověk v produktivním věku jednou ročně, včetně cizinců, trvale žijících na území Ruské federace. Jde o opravdu důležitou, důkladnou, preventivní prohlídku, která má za cíl odhalit závažná onemocnění. Je tedy ve vlastním zájmu lidí, aby se vyšetřit nechali. Není to jako roční prohlídka českého závodního lékaře, jenž vám změří tlak, zeptá se vás, jak se máte a vy za razítko zaplatíte 500 korun. Stálý ruský zaměstnavatel prohlídku zaměstnancům hradí, já si ji platil sám. Stála celkem 11.500 rublů, byl jsem pořádně proklepnut ve čtyřech zdravotnických zařízeních. Kdybych se o týden v roční prohlídce opozdil, dopustil bych se přestupku a musel bych zaplatit pokutu. Po jednom trestném činu nebo po třech přestupcích jdete automaticky před soud, který rozhodne, jestli budete deportován. Stejně, jako kdyby mi našli v krvi drogy.
Jestliže velvyslanectví potřebuje od žadatelů tyto zdravotní prohlídky projít ještě na území ČR, je to pro ně velké zjednodušení, protože v ruském prostředí, bez znalosti byrokratických překážek a místních podmínek, je zdárná zdravotní prohlídka vhodná jen pro milovníky adrenalinových zážitků.
Výnos prezidenta Vladimíra Putina je jen začátek neznámého procesu
Přestože v podstatě Seznam Zprávy popsaly počáteční proceduru správně, v tom hlavním se tragicky mýlí. „Na ruské ambasádě mohou požádat o tříměsíční vízum a v Rusku si pak během svého pobytu vyřídit povolení k dočasnému pobytu.“
V prvé řadě velvyslanectví není povinno nikomu vízum vydat. V Česku to bude určitě nejčastější případ. Už v době publikování Putinova výnosu se šířily, po celém světě, nesprávné výklady, které přetrvávají dodnes. Je třeba přiznat, že právní proces je teprve v počátcích a žádný ruský kompetentní úředník ani právník netuší, jak vše dopadne. Není totiž určeno, co bude dál s imigranty, kteří dostanou povolení k dočasnému pobytu. Zatím to vypadá tak, že po jeho získání bude následovat standartní postup, který rozhodně více odrazuje než láká. Upřímně řečeno, Putinův výnos je výjimkou v jinak v drsném zpřísňování všech imigračních zákonů, pravidel a nepsaných postupů /jež mohu být významnější než slovo prezidenta/.
Tak například nově příchozí získá dočasný pobyt nejdříve tři roky po svatbě s ruským občanem. V součtu to znamená, že o občanství může požádat 9,5 roku od příjezdu do Ruska /půl rok jako cizinec na prodloužené vízum, tři roky po svatbě dočasný pobyt, rok poté trvalý pobyt, za pět let občanství/. I když vezmeme v úvahu, že dostanete, podle výnosu, dočasný pobyt během třech měsíců, tak ani to není žádná výhra. S povolením k dočasnému pobytu smíte pracovat jen v oblasti /kraji/, kde je registrováno vaše bydliště a stejně vás nikdo nezaměstná, protože by s vámi měl byrokratické problémy a musel by za vás odvádět větší daně, než za ruského občana. Dá se říci, že přestěhování do Ruska je jen pro odvážné lidi, co jsou ochotni bojovat s šílenou ruskou byrokracií. Z tohoto důvodu, vůbec přemýšlet o přestěhování se do Ruska, doporučuji jen vyzrálým lidem, kteří vědí, co chtějí.
Rok stará fotka z Velikého Novgorodu. To už jsem byl ženatý, ale pořád cizinec, s prodlouženým vízem.
Ruský prezident už několik let hovořil o tom, že by do Ruska měli přijíždět a žít zde slušní lidé, kteří se necítí dobře na Západě. Ve výnosu z 19. 8. loňského roku definoval základní předpoklady pro takové přesídlení. Vycházel přitom ze stávající praxe, kdy jednotlivé úřady a i on sám, dávali výjimky cizincům, kteří se identifikovali s ruským světem natolik, že chtěli tady žít a doma jim, mnohdy, hrozilo vězení, například za to, že vychovávali své děti jinak, než jak je dnes moderní. A protože nejde dlouhodobě prodlužovat praxi, která je právně neukotvena, vydal onen výnos. Aby legalizoval pobíhající procesy, určil v něm vládě vypracovat seznam zemí, kterých se to týká a aby zahájila zákonné postupy, vyhlášky a nařízení, uvádející do života jeho návrhy. Bohužel se od té doby nic nového nestalo, snad jedině se lze zmínit o tom, že Ministerstvo vnitra RF určilo několik oblastí /krajů/, které se zúčastní pilotního programu přesídlení bývalých sovětských spoluobčanů či jejich potomků. Ač se o tom výslovně výnos prezidenta Putina nezmiňuje, v reálné praxi se zde hovoří převážně o návratu ruských nebo sovětských obyvatel, kteří už nemají ruské občanství.
Samozřejmě se to týká i neruských občanů, ovšem i ti musí splnit podmínky jiného Putinova výnosu, číslo 809 z 9.11.2022. Doporučuji si ho pořádně přečíst. Jmenuje se O potvrzení základů státní politiky ochrany a upevnění tradičních ruských duchovně-mravních hodnot. Obsahuje, ve většině, vysvětlení správné výchovy dětí, ostatně početná rodina s mnoha potomky je základem ruské státnosti. Proto tvrdím, že v Česku /na Slovensku mají, paradoxně, smůlu/ se najde velmi málo věřících rodin s dětmi, praktikujících katolíků, pravoslavných i příslušníků jiných náboženství, jež by vyhověly duchu výkazu prezidenta Vladimíra Putina.
Co je pro ně naprosto nutné, že musí umět rusky. Při vyplnění žádosti o povolení k dočasnému pobytu /existuje pouze ruská verze této listiny, alespoň mně jinou nepředložili/ jim možná nějaký tlumočník pomůže. Ale jak budou v Rusku žít, když se nedomluví na jiných úřadech, v obchodech, se sousedy, v hospodě, u lékaře, na nádraží atd. mi je velkou záhadou.
V neposlední řadě je třeba mít čistý trestní rejstřík. A k tomu si s sebou vzít desítky dalších nezbytných i zcela zvláštních potvrzení z České republiky.
Ze své zkušenosti jsem si jistý, že „Rusko nezve běžné Čechy“, kteří mají o mé nové vlasti naivní představy. I bez nich má svých starostí dost.
