Článek
Synopse
Úspěšný římský generál Acacius (Pedro Pascal) dobívá město v africké Numidii a do zajetí bere mj. Hanna (Paul Mescal), kterému v bitvě zabil manželku. Z toho se stává gladiátor „ve stáji“ pleticháře Macrina (Denzel Washington).
Mezitím nahlížíme do nejvyšších pater vedení říše. Vládnoucí psychopatičtí bratři-tyrani, Caracalla a Geta, ztrácí soudnost i legitimitu. Zatímco pořádají na oslavu vítězného tažení gladiátorské hry, schyluje se k politickým otřesům.
Mezitím, Lucilla (Connie Nielsen) z původního Gladiátoražije a shodou okolností je Acaciovou manželkou. Dozvídáme se, že syna Lucia, kterého měla s Maximem z jedničky, nechala kdysi odvést do bezpečí.
Scottův energický návrat
86letý režisér Ridley Scott, tvůrce klenotů jako Vetřelec, Blade Runner, Černý jestřáb sestřelen, Marťan a prvního Gladiátorafilmařské řemeslo stále ovládá bravurně. V minulé dekádě natočil mj. dva prequely z vetřelčího univerza, Prometheus a Covenant, které ovšem trpěly nenaplněnými ambicemi odlišit se od předchozích dílů. Oproti nim je Gladiátor II standardní pokračování.
Dobře vynaložený rozpočet
Pevné spojení s původním dílem je zřejmé od samého začátku – malůvky ikonických momentů v úvodních titulcích, odkaz na hlazení pšenice, dokonce několik citovaných či přímo znovupoužitých záběrů z jedničky.
Vracíme se do stejných kulis, sledujeme obdobné události a boje v aréně. Jen o dvě dekády později a s jinými postavami. Tvůrci bezpochyby zvládají navodit dojem, že tenhle fikční svět se v mezičase vyvinul. A každému zákoutí starověkého Říma vdechují nový, ještě pestřejší život. A vůbec, je to celé výpravnější a velkolepější.
Pokračování jako sázka na jistotu
Kromě zřejmého vyvolávání nostalgie, které jakž takž funguje, film sází zcela na jistotu. Se vším, co k tomu patří. Svědomitě kopíruje osvědčené dramaturgické kousky z originálu, akční scény obohacuje o nové prvky a celá ta hromada digitálních efektů vypadá dobře.
Zároveň se ani náznakem nepokouší překročit stín předchůdce. Takže podle šablony jede až příliš svázaně. Nepřináší nic inovativního a vypravěčsky se uchyluje ke klišé, byť převlečených za rozvíjení motivů z jedničky (to mimochodem platí i o hudbě). Nicméně největší problémy Gladiátora II jsou překombinovanost a jistá sterilita.
Velké scénáristické sousto
Tu způsobuje jednak to, že dost prostoru zabírá zmíněná nostalgie, takže nové konflikty a dilemata ztrácí drahocenný prostor (ale budiž, vzhledem k dějovému propojení s jedničkou).
Hlavní příčinou je až příliš komplexní scénář Davida Scarpy. I ten drží vysoký standard a technicky vzato je vybroušený. Jenže potřebnou uvěřitelnost mu nedokáže vdechnout ani Ridley Scott.
Jestli vám synopse v úvodu přijde překombinovaná, tak vězte, že ta oficiální, distributorova je mnohem delší (a ještě vyzrazuje zajímavou část zápletky). Sledujeme hned 4 dějové linky s cca 10 postavami, přičemž všem se tvůrci snaží věnovat.
Nenaplněné ambice
Jenže je to příliš roztříštěné. Jestliže se Scott a spol. nechtěli pouštět do velkých inovací, možná si chtěli pokračování legendárního snímku ospravedlnit tím, že prostě dodají velkou porci všeho. Jenže z dějového hlediska megalomanství zvítězilo nad zdravým uměleckým úsudkem.
Což je škoda, protože ačkoliv mu jako zasloužilému režisérovi a tvůrci tohoto univerza nelze nic vyčítat, od Ridleyho Scotta bych spíš uvítal další nekonvenční film než jen řemeslně zvládnuté vzpomínání.
Hodnocení: 7/10
Film má v českých kinech premiéru 14. 11. 2024.
Pokud máte profil na CSFD a chcete mě podpořit, sledujte mě zde.
