Článek
Sexuální pracovnice Anora (Mikey Madison) jednoho dne potká zbohatlického frajírka Ivana (Mark Eidelshtein). Ten si ji najme jako osobní společnici rovnou na celý týden. A co se nestane, během společných hezkých chvilek a bezbřehých parties v jeho opulentní vile se mezi nimi vytvoří jisté pouto.
Navíc, když si Ivan vezme Američanku, nebude se muset vrátit do Ruska. Takže se spontánně nechají oddat v Las Vegas. Když to ovšem zjistí Ivanovi rodiče, nesmlouvaví ruští oligarchové, pošlou svoje gorily, aby přešlap syna vyřešily a sňatek nechaly anulovat. Jenže Anora je taky docela od rány.
Přehlídka plná kontrastů
Žánrový mix režiséra Seana Bakera, který si sám napsal scénář, chce rozesmát i dojmout. Anora často mění náladu, osciluje mezi třeskutou komedií a melancholickým dramatem, případně je obojím naráz. V kontrastech se vyžívá také audiovizuálně – střídá divokost a civilnost, barevnost a přítmí, hlasitost a ticho.
Kromě explicitního zobrazování sexualizovaného obsahu, drog a lehkého násilí (většinou ovšem odlehčeně) je to především velice užvaněný film náročný na pozornost, protože na sebe často (sprostě) křičí hned několik postav jedna přes druhou. Což okořeňuje spoustu groteskních situací. Přesto se snímek snaží neklouzat jen po povrchu.
Banální zápletka v moderním hávu
Všechny postavy v tomhle filmu působí na první pohled ploše. Stejně jako romance stereotypní prostitutky a stereotypního syna miliardářů. Svou roli v tom hraje stylizace naznačující povrchnost všech zúčastněných a fakt, že po většinu stopáže dominuje humor. Tudíž to zpočátku nevypadá, že by se tu měla řešit nějaká složitější témata. Jenže Baker to chce hrát na vážnější notu, podobně jako ve svém Florida Projekt (The Florida Project).
To dává smysl, protože natočit novou romantickou komedii tak, aby nepůsobila genericky, by dnes bylo velice obtížné. Navíc současný divák (a jsem přesvědčený, že také nezanedbatelná část generace Z, k níž Anora s Ivanem patří), chce vidět hrdiny, kteří jsou reálnější a zranitelnější. A tak jde tenhle snímek dál, než víceméně laskavá a přímočará klasika Pretty Woman.
Přerod grotesky v tragédii
Zpoza humoru a Anořiny počáteční chladnosti tedy průběžně probublávají další emoce. Některé charaktery se postupně zajímavě vybarví a divák v nich může hledat různé nejednoznačnosti. Jak se film chýlí k závěru, tím více se celkové vyznění přelévá z komedie v tragédii, byť si pořád udržuje nadhled. Problém je, že vážnější teze, které nám autor předkládá, jsou vší tou roztěkaností trochu ubité a rozředěné v přehnané stopáži 139 minut.
Takže já jsem se na pocity hrdinky nedokázal zcela naladit a dramatická rovina příběhu mě nezasáhla tolik, jak si asi režisér představoval. Přesto dokáže v mnohých ohledech zapůsobit a rozhodně ani chvíli nenudí. O tom, zda balancování mezi groteskou a tragédií funguje, se budou vést spory a každý si bude muset udělat vlastní obrázek. Každopádně záměr je to odvážný a jednoznačně je na místě ocenit autorovu filmařskou i vypravěčskou agilitu.
Hodnocení: 8/10
Film má v českých kinech premiéru 31. 10. 2024.
