Článek
Letos slavím zajímavé výročí. Před 30léty jsem ze dne na den přestal kouřit. Tehdy jsem každý den vykouřil dvě krabičky cigaret a někdy i víc. Bez cigarety jsem vydržel sotva pár minut. Když jsem se i v noci začal probouzet, abych si zapálil, pochopil jsem, že je načase s tím přestat. Jenže jak na to?
1️⃣ Uvědomil jsem si, že mám slabou vůli
Kdybych dávky snižoval postupně, zřejmě bych nevydržel. Proto jsem se rozhodl tipnout poslední cigaretu a za žádných okolností si již nikdy v životě nezapálit. Od té doby jsem neměl v puse jedinou cigaretu a ani jsem si nepotáhnul. Věděl jsem, že je to šoková terapie, která mi může podlomit zdraví. Přesto jsem do toho šel a naštěstí se nestalo nic, co bych předem neočekával.
2️⃣ Položil jsem si otázku - co jsem ochoten pro to obětovat
Věděl jsem, že díky abstinenčním příznakům budu zejména zpočátku prožívat těžké deprese. První tři měsíce jsem měl pocit, jako by můj život ztratil smysl. Chodil jsem jako mátoha. Vypadalo to, že jsem soustavně v podnapilém stavu. Byl jsem smutný, podrážděný, nic mě nebavilo. Kdybych se na tyto pocity předem nepřipravil, zřejmě bych nevydržel.
Dále jsem věděl, že absencí nikotinu se mi zpomalí metabolismus a zvýší chuť k jídlu. Doposud jsem mohl snít cokoliv v jakémkoliv množství a nepřibral ani kilo. Nyní jsem se musel smířit s tím, že ztloustnu, protože nebudu schopen překonávat abstinenční příznaky a zároveň řešit svoji nadváhu.
Také jsem si uvědomil, že se sníží moje pracovní výkonnost a že budu muset pracovat o sobotách a nedělích, abych dohnal to, co v práci nestihnu.
3️⃣ Uvědomil jsem si, že podvědomí testuje naše odhodlání k trvalé změně
Představil jsem si, co se bude dít po třech měsících, kdy začnu mít pocit, že jsem „za vodou.“ Položil jsem si otázku, co se stane, když se budu cítit skvěle nebo naopak pod psa? Představil jsem si vnitřní hlas podvědomí, který mě začne přesvědčovat, že vykouřit jednu cigaretu nic neznamená. Dopředu jsem si připravil věty, které jsem si v duchu opakoval a fungovaly. Kolik lidí znovu začne kouřit jenom proto, že se po pár měsících abstinence nechají přesvědčit, že už si mohou výjimečně zapálit?
Tato autosugesce u mě funguje dodnes. I po 30létech se mi zobrazuje jeden zlý sen. Mám v puse cigaretu a najednou si vzpomenu, že vlastně nekouřím. A to mě vždy vyděsí natolik, že se rázem probudím. Tuto hrozbu jsem si vsugeroval tak silně, že se dodnes považuji za abstinujícího kuřáka a stále si odmítám vzít do pusy cokoliv, co vytváří dým.
4️⃣ Kouření muselo ve mně zemřít
Vsugeroval jsem si, že cigarety pro mě přestaly existovat a už nikdy v životě si žádnou nedám do pusy. Pokud si ponecháme naději, že si ještě někdy znovu potáhneme, pro naše podvědomí jsme stále kuřákem, který jen dočasně přestal kouřit. Moje manželka byla kdysi také kuřačka, ale v těhotenství a po dobu kojení si nikdy nezapálila. Přesto, jakmile po tolika měsících abstinence přestala kojit, hned na to sáhla po cigaretě. Bylo to proto, že v jejím podvědomí kouření žilo dál a jen čekalo na vhodnou příležitost k návratu. Je to stejné jako s člověkem, který trpí nevyléčitelnou chorobou. Dokud žije, pro blízké stále existuje naděje, že se uzdraví. A proto se nemohou zbavit bolesti, kterou cítí. Jakmile zemře, začne proces zacelování ran, který postupně každou ránu znecitliví. Tento samoléčebný proces se odborně nazývá hédonická adaptace a funguje i opačně. Každý velký úspěch doprovázený silnou emocí postupně vyprchává, což nás nutí jej zopakovat.
5️⃣ Uvědomil jsem si, že si od začátku nesmím vytvářet skleníkové prostředí
To, že jsem přestal kouřit, moje manželka a kolegové z práce zjistili až po několika dnech. Dokonce si do mé kanceláře chodívali zakouřit a já měl pro ně připravenou krabičku cigaret. Fungovalo to podobně jako očkování. Získal jsem tím imunitu - odolnost lépe obstát v prostředí, v němž se kouřilo a v němž vládla skvělá nálada. Na takovýchto akcích je pro netrénovaného abstinujícího kuřáka obtížné nevzít si cigaretu.
6️⃣ Položil jsem si otázku: Jak se cigareta může dostat do mých úst, když to své ruce nedovolím? Kdo mi poroučí - mé tělo nebo já?
Začal jsem sám se sebou hovořit, jako bychom byli dva - moje tělo a já. Občas jsem svému tělu i vynadal. A to mi pomáhalo překonávat krize, kterých bylo zpočátku víc než dost.
K tomu, abych přestal kouřit jsem tedy nepotřeboval silnou vůli a ani zázračnou metodu. Pomohlo mi pouze to, že jsem se na to dobře mentálně připravil a také pevná víra, že to dokážu.
A jak jste to zvládli Vy?
